21.8.2002 | Autor: michal nanoru

Universal Island/Universal Music (56:09)
Custom Blue stylově krosí někde mezi Blue Lines Massive Attack, Zero 7, instrumentálkami Morcheeby, rannými Aloof a jakousi noblesní kytarovkou znuděnou sebou samou. Pokud nadhodím Spaceka, který část skladeb produkoval, asi budete vědět, odkud ten pán s kolečkem na obalu jede (obdivuji booklet. Na dvanácti stranách v něm sledujete západoevropského dělníka odvážejícího kolečkem hromadu štěrku. Snad mohu prozradit, že se mu to, na rozdíl od Sisyfa, nakonec podaří). Na kandidátce na žhavý objev ostrovního inti-tender-elektroni se mým kroužkem soukají zas o něco výš. To je vám taková fajnová hudba. Křehká a čistě filmově produkovaná (delikátní smyčce), jemně chladná ako zmrzlinový pohár. Občas tak dokonale aranžovaná, až v ní ztrácíte člověka a spontaneitu a před očima se vám míchají kosmonauti a kolečka cibule. Ale to by museli zpěvákovi utěsnit ústní dutinu mopem... bla bla bla do fistule. Stříbrné zuby si brousí o rampouchy a nosí tmavé brýle, aby se muve smutných očích netopili lidi. Třesete se jak vážka v průvanu a slyšíte, že All Follow Everyone nedělalo ňáký mladý ucho, ale zralí muži, kteří už vědí, co je nostalgie. Tady nejde o ty silné héliové melodie, ale o náladu. Teď tedy chvíli kontemplujte.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/08