11.9.2006 | Autor: Ivan Ivanov

Warner (56:52)
Není to ve skutečnosti třicáté studiové album, protože od devatenáctého alba dál tato slavná americká kapela začala číslovat i kompilace a živáky. I tak toho Chicago nahráli úctyhodné množství a zanechali po sobě obrovské množství hitů. Tímto albem jejich řadu nejspíš ještě rozšíří, neboť třicítka obsahuje spoustu skladeb, které mají potenciál obsadit vrchol americké singlové hitparády.
Chicago dnes hrají hudbu, která je na hony vzdálená jejím jazz rockovým začátkům na konci šedesátých let. Není to nic jiného než romantikou a patosem protknutý pop-rock v tom nejlepším slova smyslu, který je mistrovsky zaranžován a zahrán tak, aby se dokonale strefoval do amerického masového vkusu. I na této desce hrají prim klenuté melodické vícehlasy, podpořené pompézními dechy, které jsou poznávací značkou souboru. Produkce celé nahrávky je dokonale vyšperkovaná a nic není ponecháno náhodě. Prostě Chicago v nejlepší formě. Za pozornost stojí obzvlášť druhá, rockovější půlka desky, kde po Jasonu Scheffovi mikrofon přebírá soulem nasáklý vokál Billa Champlina a kapela jako za starých času popouští uzdu většímu improvizování a jamování.

Zlatí hřeb: Better
Zní to jako: Chicago v době desek Twenty1 a 19

Body: