10.4.2002 | Autor: Alex Švamberk

Relapse / Globus Music (29:17)
Vydavatelství Relapse je jedním z mála, které se dosud nezačalo podbízet zákazníkům. Nejenže přináší extrémní, zcela nekompromisní a přitom kvalitní hudbu, ale dojem z hutných nahrávek nerozmělňuje bůhvíkde posbíranými bonusy. Byť by alba měla mít - jako v případě Burnt By The Sun - pouhou půlhodinu. Pětičlenná kapela produkuje energický agresivní thrash / grind, postavený na úderných riffech a hutném zvuku zkreslených a podladěných kytar. Přes deklarovanou neučesanost až hrubost, ke které přispívá chroptivý řev Michaela Olandera, je její hudba propracovaná: skladby jsou plné změn a to jak riffů, tak temp, které ukazují, že kapela čerpá i z hlubší metalové minulosti - valivé riffy odkazují na Black Sabbath. BurntBy The Sun se přitom nebojí ani překročit hranice žánru a v Boston Tea Bag Party prostřídat hutný nářez pasážemi sólové novovlnně flangerované kytary. Uprostřed úderného Mortimera je zajímavá mezihra, ve které je zvuk sekaně hraných kytar okamžitě utlumen, aby vynikl nervní rytmus. Závěr Shooter McGavin zase přejde od agresivního panterovského motivu do klasického deathu. Skupina nenechá posluchače vydechnout, uvolnění přinese teprve závěrečná Rebbeca, kterou hraje sám Chris Racsio na čistou kytaru bez efektů, podmalovanou pár industriálními zvuky. K přesvědčivosti alba přispívají texty, hudba není samoúčelná, ale umocňuje ostrá slovana prázdnotu spotřební společnosti, kde všichni mají jen jedinou povinnost - konzumovat. Navíc jim nechybí vtip, o čemž svědčí titul písně Dow Jones And The Temple Of Doom...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/04