11.6.2002 | Autor: Petr Korál

Day After Records (47:41)
Tvorba Anyway je jedním z dalších důkazů 'postmoderního' zmatení pojmů. V tomto případě pojmu hardcore. Anyway jsou domestikováni na HC-scéně a u HC-labelu, zpěvák Jiří Nedvídek působil v kultovním HC-spolku Clean Slate, ale v muzice Anyway nenajdete moc odkazů na Dead Kennedys či Black Flag, a tuplem ne Agnostic Front, Cro-Mags a podobných 'old school' formací. O metalizovaném hardcoru 90. let ani nemluvě. I od tzv. emocorových part, aspoň těch typických, se Anyway liší. Takže k čertu, kde je ten hardcore?

De facto ve všem! Především v celkovém pocitu. V zamyšlených textech. Ale i v samotné hudbě. Hardcore je dnes opravdu široká planina, kde má své místo ledacos. U Anyway je to třeba občasná - a nesmírně funkčně užitá - foukací harmonika a hlavně implantace podnětů (nejen) zámořského kytarového indie rocku. Jenže bacha, abyste nepodlehli nějakému bludu: Anyway rozhodně neznějí jakkoliv vyměkle. Nad jadrností a důrazností některých riffů, stejně jako nad zvukovou neučesaností a vokální expresivitou, by leckteré hard & heavy skupiny mohly jen tiše slintat závistí.

I když závidět by Anyway mohla i jiná zdejší rocková tělesa. Především jejich přesvědčivost, suverenitu a všestrannou působivost. V tomhle golfovém klubu (viz název alba) budu rád členem! A hitovku How navrhuji na klubovou hymnu...




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06