24.4.2004 | Autor: Kosič

Co říct o nekonvenčním albu dvou francouzských "agentů"? Je hodně povedené a představuje spojení tanečních elektronických rytmů a rapu se sakra dobrým flow. Poměrně dobře rozbíjí stereotyp francouzského rapu posledních dní - rychlý beaty a nevýrazná produkce. Tahle deska šlape hned od začátku. První pecka je hned z nejvydařenějších. Pion 17 sur échiquier začne jak podařená skladba z nějaké dobré taneční párty, přičemž klidně a nenásilně přejde do "přísnýho" rapu.


Elektronické zvuky dělají tuhle desku zvláštní. Jednu chvíli připomínají nejvydařenější části geniálního soundtracku Blade Runner, podruhé zas nechají vzpomenout rapové mágy Company Flow. Skladby začínají v úplně jiných aranžmá než končí, třeba Ma fleur de mer je toho dobrým příkladem. Najdou se zde i "klasičtější" rapové skladby jako Un violloncele dans les ténébre. Pak zas není problém, když druhá půle skladby dojede jako instrumentálka (vždy zajímavá). V případě poslední skladby Légendes méconnes je to jenom o pohodovým saxofonu s troškou elektroniky. Tahle deska je zábavná.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04