4.6.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

SPV/Globus Music (56:12)
Dědictví minulosti je věc velmi problematická. Akademický přístup sice voní puristům, leč právě jen jim. A je jich málo. Všemožné pokusy o 'zmodernizované uchopení' tradičního hudebního materiálu zase přimějí ostatní posluchače z nedostatku znalostí, za nějž samozřejmě většinou nemohou, dříve či později přijmout odsudek puristův. Vůdčí ideou takového odsudku však většinou bývá neshopnost puristova přijmout skutečnost, že lidstvo se vyvíjí a píšeme dvacáté první století po Kristu.

Německá skupina Adaro si z dávné minulosti minnesängerů vzala právě jen texty v Mittelhochdeutsch (čili historické němčině) a melodie přizpůsobila dnešní představě o historické hudbě. Něco podobného dělá mnoho umělců u nás i jinde: neorenesanční 'folková' skupina Klíč, Jaroslav Hutka se svými úpravami moravských lidovek ze Sušilovy sbírky, Blackmore's Night; souborům z oblasti tzv. vážné hudby, věnujícím se nejstarším pramenům, raději nebudeme sahat do svědomí.

Není vyloučeno, že všudypřítomná teutonská temnota středověku může mnohým vadit jen při pouhé zmínce. Hudba Adaro je však i přes ony mnohdy šerosvitné barvy velice živá, až radostná (Mich wundert harte, Minnenspiel, Wann si dahs, Tandaradei, Owe diu minne například). A především s moderním rockovým instrumentářem, šikovně využívajícím třeba elektrifikovanou niněru, bombardu, dudy atd. Nebojte se téhle desky. Ve správný okamžik na správném místě vás potěší, i když to není objevné a bůhvíkteré horizonty dohlédající.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06