Vlasta Redl, Rozprava
21.1.2005 | Autor: Milan Tesař | sekce: publicistika
V roce 1998 vyšlo album Vlasta Redl a skupina, která se jmenuje Každý den jinak s hity jako Bože můj nebo Co když. Po šesti dlouhých letech pánové (a dáma, jak se za chvíli dozvíte) konečně přicházejí s novinkou. Rozhovor pro Rock & Pop (a paralelně vznikající povídání pro Radio Proglas) bylo prý první interview, které Vlasta Redl k nové desce poskytl. Když jsem s ním seděl ve studiu, chybělo do definitivního odevzdání nahrávky ještě pár dní.
Jak se tedy nové cédéčko jmenuje?
Název zní Dopisy z květin. Je to podle titulní písně, kterou zpívá naše nová posila Petra Šany Šanclová. V kapele je teprve rok, ale někteří čtenáři ji určitě budou znát třeba z Bokomary, kde několik let fungovala.
Takže máte v kapele nováčka.
Ona není úplný nováček, bydlí ve stejné vesnici jako já už sedm let. Když skočila v Bokomaře, řekl jsem si: Přece tady nenechám na zápraží sedět holku, která hraje líp než chlap a která je volná. Navíc jsem cítil, že má chuť dělat, což je dneska vzácné. Takže ano, máme v kapele děvčátko, které hraje například na mandolínu líp než my. Loni na podzim u nás nastoupila jako stálý host a teprve teď po roce ji začínáme trošku víc využívat. Na desce je to už slyšet například v písni Bůh s tebou Ameriko nebo především právě titulní skladbě Dopisy z květin. To je složitá věc v devítiosminovém taktu, se kterou jsme se celkem dost potrápili. Původně to měl být duet, ale já jsem to vzdal. Zkoušel jsem to šeptat, recitovat, ale Šanclová to nakonec jistila. Tady se tedy představuje jako sólová zpěvačka, ale její muzikantské možnosti jsou obrovské a určitě bych ji do kapely nevzal jen proto, že pěkně zpívá.
Šany nedávno natočila singl se dvěma svými písničkami. Projevuje se autorsky i ve vaší kapele?
Zatím ne, protože pracuje na své vlastní desce a z ní jsme jí nechtěli vyzobávat rozinky. Rok je málo na to, aby k nám její tvorba organicky zapadla. Každému, kdo do kapely přišel (včetně mě), trvalo dva tři roky, než se v ní začal cítit úplně doma.
Jsou nějaké další změny ve složení kapely (oproti albu z roku 1998)?
My v téhle sestavě hrajeme už od roku 1994, s Karlem Macálkou o dva roky déle a s Pepou Šobáněm hraju 22 let. Takže je to pořád ten stejný AG Flek, který natočil třeba desku s Hradišťanem. Jen mu už tak neříkáme. Když totiž začal znovu jezdit Ivo Viktorin s Karlem Markytánem a s Blankou Táborskou, větřil jsem, že by to mohlo začít skřípat. Říkal jsem si: Teď budou dvě kapely, Mladoflek a Staroflek, tak jsem radši se vší zdvořilostí předal prapor Ivošovi. Podle mne není nutné lpět na nějaké obchodní značce.
Vraťme se k novému albu. Prostor k sólovému zpěvu na něm dostali také Michael Vašíček a Karel Macálka.
Nikdo nic nedostal, oni prostor zabrali. To není jen moje kapela. Já mám jen tu smůlu, že jsem vystrčený dopředu tím, že jsem si získal dřív jméno a že jsem se "zavedl na trhu". Teď ale děláme kapelnější věci. Karel začal psát čím dál líp, krásná je třeba jeho píseň Bílá místa.
Máte na desce nějaké hosty?
Na mandolínu tam hraje virtuóz Radim Zenkl, na bezpražec Tomáš Vunderle a asi do třech věcí nám nahrál perkuse Laďa Šiška.
"Skupina, která se jmenuje Každý den jinak". To je plný název kapely?
Ano, my se opravdu jmenujeme každý den jinak. Vymýšlíme si názvy a je to legrace. Každý, kdo hrál někdy v nějaké kapele, by potvrdil, že vymýšlení názvu je nejveselejší etapa v životě souboru. Všichni sedí, každý má zasněný pohled a snaží se nějak identifikovat, aby to byla legrace a zároveň pravda. Takže my to máme každý den. Ale někdy se nám povede tak zajímavý název, že si ho necháme na půlku šňůry a někdy i déle. A k některým názvům se i vracíme.
Dopisy z květin jsou vaše první studiové CD od roku 1998. Mezitím jsi vydal pouze bilanční dvojalbum Pecky (téměř všecky). Co se tedy s kapelou dělo těch šest let?
My jsme v tom období odehráli tři až čtyři stovky koncertů a rozdělali jsme spoustu zajímavé práce. Začal jsem za tu dobu pracovat na třech deskách a ty teď pravděpodobně vyjdou v rychlejším sledu po sobě. Ale dal jsem si během té doby taky asi roční pauzu, protože už jsem byl vymačkaný jako citron. Na jevišti jsem od čtrnácti let, za komančů jsme nemohli nic vydávat, měli jsme úplně natřískané šuplíky. A tak se stalo, že jsem od převratu účinkoval na více než 60 deskách. Tím pádem mi nutně ubylo témat. Když si totiž s nějakým tématem vyřídím účty, nechce se mi k němu znovu vracet. A když se něco ujme mezi lidem, mám obrovskou averzi u toho setrvávat, protože mi připadá takové nesportovní živit se něčím tak snadným. Dostal jsem tedy pocit, že můj muzikantský život plyne rychleji, než stihnu doplňovat batoh, a tak jsem si dal pauzu. Šlo ale o pracovní dovolenou, protože jsem ležel na počítači, učil jsem se dělat stránky, přecházel jsem do digitálního světa. Myslím si totiž, že byznys s nahranými nosiči končí a že se všechno brzy odstěhuje do virtuální reality.
Co bys chtěl v té virtuální realitě dokázat? Čeho se třeba dočkáme na tvých stránkách www.redl.cz?
Chci tam časem provozovat kromě té info-promotivní části, která už funguje, něco mezi rádiem a televizí. Taky by se tam mělo dát sehnat vše, co je s námi ke koupení. Čekám vlastně jen na dořešení obecného legislativního rámce. Za současného stavu bych byl v podstatě sám sobě pirátem. Jeden kamarád pro mě vyvíjí program, který. Ale to je dost dobrý nápad a nechci, aby mi ho někdo vyfoukl, takže to bude překvapení.
V současné době taky pracuješ také na třetí společné desce s Jaroslavem Samsonem Lenkem a Slávkem Janouškem. Dočkáme se jí?
Vypadá to, že někdy v únoru se uskuteční větší výprava do Austrálie a na Nový Zéland, a já bych si tam chtěl vzít notebook a nahrávací soupravu. V tuto chvíli už máme materiál skoro na dvojalbum. Nechceme ale zahltit trh. Takže chvilku počkáme, až nám firma řekne.
Michael Vašíček a Karel Macálka se nedávno také podíleli na sólové desce bývalého člena Rangers Jana Vančury. Koncertují s ním ještě?
Hráli s ním, ale už to myslím skončilo. Karel ale teď odehrál pár koncertů s Kamelotem, z čehož jsme všichni měli trošku legraci. Ale ona je to vlastně taky legenda, takže to zas není žádná ostuda. Karel nám tedy trochu zahýbá. Ale já jsem měl rok pauzu a ti kluci museli něco jíst.
Teď je před vámi turné na podporu CD Dopisy z květin?
Hraje se až do půlky prosince. Točení nás zdrželo a teď se všichni těšíme na koncerty. Data vystoupení jsou na www.redl.cz .
Na závěr tě ještě poprosím o komentář k některým písním z nové desky.
Vyleteli okná: To je slovenská lidovka z Terchovej, hrozně krásná věc, vždycky se mi při ní zježí chlupy. Dosahujeme při ní nebývalého forte fortissima. Jde z ní hrůza, když se povede. A přitom se v ní vlastně nic bůhvíjak inteligentního nezpívá. Sbal si věci, nevěsto, budeš se stěhovat, vulgárně přeloženo. Je to velice dojemné, až člověk žasne, kde se to tam kruci bere?
Domoří: Karlova věc, o vodě a trochu o lásce. Karel je Vodnář, tak o tom něco ví. Kdyby takových písní donesl dvanáct, tak ani nevytahuju ruce z kapes.
Bůh s tebou Ameriko: Tohle je píseň o conquistě a taky trochu o tom, že to pořád ještě neskončilo. Začal jsem ji psát někdy před patnácti lety. Shodou okolností mi ji v Bílém domě trošku zaktualizovali, ale nebyl to záměr. Já jsem nikdy neměl aktuální písně, jsem moc pomalý. To jsem spíš vždycky záviděl třeba Jarkovi Nohavicovi, jak dovede rychle zareagovat. Já než bych napsal Baníčku, byla by Ostrava zralá na sestup. (smích) Doufám, že mi nedají v Ostravě po tlamě. Já Baníku náhodou fandím.
Moc dobře vím: Z téhle písně mám fakt radost. Je o tom, že jakživ nezavolám lidem, které mám rád - nikdy si nejsem jistý, jestli by se to zrovna hodilo. A povedlo se z toho udělat takovou skoro až "bítlsovku". Je to lehoučká věc, jakou si nevymyslíte. Ta prostě přišla už celá, jen jsem musel najít ta slova.
Chci být s ní: To je spíš pravý opak, taková dvoudílná kompozice o tom, jak se člověk pinoží a furt chce něčím být, a když potká tu pravou, tak to všechno vyhodí oknem a je normálně blbý a šťastný jak blecha.
Šest dešťových kapek: To je epilog, o šesti slzičkách. Konec desky. Je jich šest, protože nás je taky šest. A protože se taky nakonec musíme odevšad vypařit.
Jak se tedy nové cédéčko jmenuje?
Název zní Dopisy z květin. Je to podle titulní písně, kterou zpívá naše nová posila Petra Šany Šanclová. V kapele je teprve rok, ale někteří čtenáři ji určitě budou znát třeba z Bokomary, kde několik let fungovala.
Takže máte v kapele nováčka.
Ona není úplný nováček, bydlí ve stejné vesnici jako já už sedm let. Když skočila v Bokomaře, řekl jsem si: Přece tady nenechám na zápraží sedět holku, která hraje líp než chlap a která je volná. Navíc jsem cítil, že má chuť dělat, což je dneska vzácné. Takže ano, máme v kapele děvčátko, které hraje například na mandolínu líp než my. Loni na podzim u nás nastoupila jako stálý host a teprve teď po roce ji začínáme trošku víc využívat. Na desce je to už slyšet například v písni Bůh s tebou Ameriko nebo především právě titulní skladbě Dopisy z květin. To je složitá věc v devítiosminovém taktu, se kterou jsme se celkem dost potrápili. Původně to měl být duet, ale já jsem to vzdal. Zkoušel jsem to šeptat, recitovat, ale Šanclová to nakonec jistila. Tady se tedy představuje jako sólová zpěvačka, ale její muzikantské možnosti jsou obrovské a určitě bych ji do kapely nevzal jen proto, že pěkně zpívá.
Šany nedávno natočila singl se dvěma svými písničkami. Projevuje se autorsky i ve vaší kapele?
Zatím ne, protože pracuje na své vlastní desce a z ní jsme jí nechtěli vyzobávat rozinky. Rok je málo na to, aby k nám její tvorba organicky zapadla. Každému, kdo do kapely přišel (včetně mě), trvalo dva tři roky, než se v ní začal cítit úplně doma.
Jsou nějaké další změny ve složení kapely (oproti albu z roku 1998)?
My v téhle sestavě hrajeme už od roku 1994, s Karlem Macálkou o dva roky déle a s Pepou Šobáněm hraju 22 let. Takže je to pořád ten stejný AG Flek, který natočil třeba desku s Hradišťanem. Jen mu už tak neříkáme. Když totiž začal znovu jezdit Ivo Viktorin s Karlem Markytánem a s Blankou Táborskou, větřil jsem, že by to mohlo začít skřípat. Říkal jsem si: Teď budou dvě kapely, Mladoflek a Staroflek, tak jsem radši se vší zdvořilostí předal prapor Ivošovi. Podle mne není nutné lpět na nějaké obchodní značce.
Vraťme se k novému albu. Prostor k sólovému zpěvu na něm dostali také Michael Vašíček a Karel Macálka.
Nikdo nic nedostal, oni prostor zabrali. To není jen moje kapela. Já mám jen tu smůlu, že jsem vystrčený dopředu tím, že jsem si získal dřív jméno a že jsem se "zavedl na trhu". Teď ale děláme kapelnější věci. Karel začal psát čím dál líp, krásná je třeba jeho píseň Bílá místa.
Máte na desce nějaké hosty?
Na mandolínu tam hraje virtuóz Radim Zenkl, na bezpražec Tomáš Vunderle a asi do třech věcí nám nahrál perkuse Laďa Šiška.
"Skupina, která se jmenuje Každý den jinak". To je plný název kapely?
Ano, my se opravdu jmenujeme každý den jinak. Vymýšlíme si názvy a je to legrace. Každý, kdo hrál někdy v nějaké kapele, by potvrdil, že vymýšlení názvu je nejveselejší etapa v životě souboru. Všichni sedí, každý má zasněný pohled a snaží se nějak identifikovat, aby to byla legrace a zároveň pravda. Takže my to máme každý den. Ale někdy se nám povede tak zajímavý název, že si ho necháme na půlku šňůry a někdy i déle. A k některým názvům se i vracíme.
Dopisy z květin jsou vaše první studiové CD od roku 1998. Mezitím jsi vydal pouze bilanční dvojalbum Pecky (téměř všecky). Co se tedy s kapelou dělo těch šest let?
My jsme v tom období odehráli tři až čtyři stovky koncertů a rozdělali jsme spoustu zajímavé práce. Začal jsem za tu dobu pracovat na třech deskách a ty teď pravděpodobně vyjdou v rychlejším sledu po sobě. Ale dal jsem si během té doby taky asi roční pauzu, protože už jsem byl vymačkaný jako citron. Na jevišti jsem od čtrnácti let, za komančů jsme nemohli nic vydávat, měli jsme úplně natřískané šuplíky. A tak se stalo, že jsem od převratu účinkoval na více než 60 deskách. Tím pádem mi nutně ubylo témat. Když si totiž s nějakým tématem vyřídím účty, nechce se mi k němu znovu vracet. A když se něco ujme mezi lidem, mám obrovskou averzi u toho setrvávat, protože mi připadá takové nesportovní živit se něčím tak snadným. Dostal jsem tedy pocit, že můj muzikantský život plyne rychleji, než stihnu doplňovat batoh, a tak jsem si dal pauzu. Šlo ale o pracovní dovolenou, protože jsem ležel na počítači, učil jsem se dělat stránky, přecházel jsem do digitálního světa. Myslím si totiž, že byznys s nahranými nosiči končí a že se všechno brzy odstěhuje do virtuální reality.
Co bys chtěl v té virtuální realitě dokázat? Čeho se třeba dočkáme na tvých stránkách www.redl.cz?
Chci tam časem provozovat kromě té info-promotivní části, která už funguje, něco mezi rádiem a televizí. Taky by se tam mělo dát sehnat vše, co je s námi ke koupení. Čekám vlastně jen na dořešení obecného legislativního rámce. Za současného stavu bych byl v podstatě sám sobě pirátem. Jeden kamarád pro mě vyvíjí program, který. Ale to je dost dobrý nápad a nechci, aby mi ho někdo vyfoukl, takže to bude překvapení.
V současné době taky pracuješ také na třetí společné desce s Jaroslavem Samsonem Lenkem a Slávkem Janouškem. Dočkáme se jí?
Vypadá to, že někdy v únoru se uskuteční větší výprava do Austrálie a na Nový Zéland, a já bych si tam chtěl vzít notebook a nahrávací soupravu. V tuto chvíli už máme materiál skoro na dvojalbum. Nechceme ale zahltit trh. Takže chvilku počkáme, až nám firma řekne.
Michael Vašíček a Karel Macálka se nedávno také podíleli na sólové desce bývalého člena Rangers Jana Vančury. Koncertují s ním ještě?
Hráli s ním, ale už to myslím skončilo. Karel ale teď odehrál pár koncertů s Kamelotem, z čehož jsme všichni měli trošku legraci. Ale ona je to vlastně taky legenda, takže to zas není žádná ostuda. Karel nám tedy trochu zahýbá. Ale já jsem měl rok pauzu a ti kluci museli něco jíst.
Teď je před vámi turné na podporu CD Dopisy z květin?
Hraje se až do půlky prosince. Točení nás zdrželo a teď se všichni těšíme na koncerty. Data vystoupení jsou na www.redl.cz .
Na závěr tě ještě poprosím o komentář k některým písním z nové desky.
Vyleteli okná: To je slovenská lidovka z Terchovej, hrozně krásná věc, vždycky se mi při ní zježí chlupy. Dosahujeme při ní nebývalého forte fortissima. Jde z ní hrůza, když se povede. A přitom se v ní vlastně nic bůhvíjak inteligentního nezpívá. Sbal si věci, nevěsto, budeš se stěhovat, vulgárně přeloženo. Je to velice dojemné, až člověk žasne, kde se to tam kruci bere?
Domoří: Karlova věc, o vodě a trochu o lásce. Karel je Vodnář, tak o tom něco ví. Kdyby takových písní donesl dvanáct, tak ani nevytahuju ruce z kapes.
Bůh s tebou Ameriko: Tohle je píseň o conquistě a taky trochu o tom, že to pořád ještě neskončilo. Začal jsem ji psát někdy před patnácti lety. Shodou okolností mi ji v Bílém domě trošku zaktualizovali, ale nebyl to záměr. Já jsem nikdy neměl aktuální písně, jsem moc pomalý. To jsem spíš vždycky záviděl třeba Jarkovi Nohavicovi, jak dovede rychle zareagovat. Já než bych napsal Baníčku, byla by Ostrava zralá na sestup. (smích) Doufám, že mi nedají v Ostravě po tlamě. Já Baníku náhodou fandím.
Moc dobře vím: Z téhle písně mám fakt radost. Je o tom, že jakživ nezavolám lidem, které mám rád - nikdy si nejsem jistý, jestli by se to zrovna hodilo. A povedlo se z toho udělat takovou skoro až "bítlsovku". Je to lehoučká věc, jakou si nevymyslíte. Ta prostě přišla už celá, jen jsem musel najít ta slova.
Chci být s ní: To je spíš pravý opak, taková dvoudílná kompozice o tom, jak se člověk pinoží a furt chce něčím být, a když potká tu pravou, tak to všechno vyhodí oknem a je normálně blbý a šťastný jak blecha.
Šest dešťových kapek: To je epilog, o šesti slzičkách. Konec desky. Je jich šest, protože nás je taky šest. A protože se taky nakonec musíme odevšad vypařit.
časopis Rock&Pop 2004/12
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Vlasta-Redl-Rozprava~21~leden~2005/
Komentáře
&;
