V písních a obrazech
3.10.2002 | Autor: Leoš Kofroň | sekce: publicistika
Začátkem osmdesátých let o sobě prohlašoval, že se považuje za víkendovou pop hvězdu. Šlo o zjevnou narážku na skutečnost, že tehdy bylo ustálenou zvyklostí rok co rok přicházet s novou deskou, zatímco on si dopřál luxus prodloužit tyto 'dodací lhůty' na dvojnásobnou délku. Pro časový úsek oddělující jeho dvě poslední alba bychom si však zdaleka nevystačili ani s titulem dobrodružného románu Dva roky prázdnin. Peteru Gabrielovi totiž trvalo celé jedno desetiletí, než své fanoušky potěšil novým hudebním počinem Up, jehož vydání načasoval na letošní září. A to přesně na den, kdy je měsíc v úplňku.
Název vzpomínané verneovky by však v případě tohoto multimediálního umělce neobstál ani z dalšího hlediska. Prázdniny, zahálka, lenošení? Takové pojmy Gabriel dávno vyškrtl ze svého diáře. Zdá se, že naposledy si dal skutečný pohov těsně po svém odchodu ze skupiny Genesis, kdy se s rodinou přesunul na venkovské sídlo v anglickém Bathu a tam na své farmě údajně celý rok pěstoval zeleninu. To se ovšem psal rok 1975 a přestože Peterovi bylo teprve pětadvacet, rozhodnutí dát navždy sbohem mateřské skupině a na nějaký čas úplně vysadit, se pro něj tenkrát stalo takřka životně důležitou nezbytností (ať už to pak s oněmi záhony zelí a kapusty dopadlo jakkoli).
Když se dnes zpětně ohlédneme za jeho dalším uměleckým vývojem a připomeneme si, jakými všemi směry rozvinul své ostatní aktivity, jeví se nám někdejší muzikantův osudový krok jako logicky nevyhnutelný. Tehdy jej však, navzdory jeho vysvětlujícímu dopisu, skoro nikdo nechápal. Z rychlíku, který uhání po spolehlivě vytyčených kolejích a právě nabral nejvyšší obrátky, se zpravidla nevyskakuje...
Kdo je vlastně Peter Gabriel. Jak jej nejlépe charakterizovat? Prostý dotaz encyklopedického charakteru, leč mnohoznačná, obtížně hledaná odpověď, navíc okamžitě provázená další pochybností: je vůbec zapotřebí takhle se ptát? Pro generaci dnešních čtyřicátníků pravděpodobně docela zbytečná otázka, ale připusťme, že pro některé - co já vím - o dvě desítky let mladší posluchače možná může jít o téměř neznámé (?) a tudíž i nové (!) jméno. Deset roků v ústraní (byť jen zdánlivě) je opravdu dlouhá pauza, zvlášť ve světě pop music...
Gabriel? Neznám... a proč bych měl?!
Dobrá otázka, řekla by filmová postava. Pokusme se ve stručnosti uvést alespoň několik hlavních důvodů, pro něž stojí za to zaobírat se minulostí i věnovat náležitou pozornost aktuálnímu dění kolem postavy skutečné - hrdiny našeho vyprávění:
- jako spoluzakládající člen Genesis zanechal Gabriel v průběhu let 1968 - 1975 nezaměnitelný otisk v podobě originálního pěveckého projevu na šesti studiových a jednom živém albu skupiny; proslul též svými jevištními kreacemi se spoustou bizarních masek, převleků a kostýmů, které vyvrcholily scénickým provedením dvojalba The Lamb Lies Down On Broadway (1974). Přestože soubor dosáhl největší popularity a komerčního ohlasu až v letech pozdějších, pro řadu pravověrných fanoušků se Gabrielovým odchodem kapitola Genesis uzavřela.
- vlastní sólová dráha je dosud orámována sedmi skvostnými alby, na nichž se vesměs snoubí muzikantská nápaditost a vynalézavost s vysokou emocionalitou prožitku, širokým (nad)žánrovým záběrem a zvukovým novátorstvím. První čtveřice desek (1977 - 82) byla označena vždy jen protagonistovým jménem. Počínaje dosud nejúspěšnějším, posluchačsky nejvděčnějším titulem So (1986) se Gabriel uchýlil k jednoslabičným názvům; následovalo tedy Us (1992) a nejčerstvěji Up (2002).
- muzikant se zaskvěl jako autor pozoruhodné scénické hudby ke snímkům význačných režisérů Alana Parkera Birdy (1986) a Martina Scorseseho The Last Temptation Of Christ (soundtrack Passion, 1989)
- důmyslným vizuálním zpracováním a hýřivou kreativitou se vyznačují i zpěvákovy klipy, které bez nadsázky patří do zlatého fondu hudebního videa. K těm nejznámějším a dodnes nejfrekventovanějším patří strhující Sledgehammer, Big Time, Digging In The Dirt či Steam, stejně jako minimalisticky laděný, v jediném souvislém záběru natočený duet s Kate Bush Don't Give Up.
- začátkem osmdesátých let stal u zrodu etnického festivalu Womad, jež se od té doby koná každoročně. Od konce téže dekády má dispozici vlastní nahrávací studio Real World a pod stejným názvem založil i gramofirmu zaměřenou mj. na world music, v níž poskytuje příležitost prezentovat se i dosud neznámým muzikantům z celého světa. K těm, které značka Real World nejvíce proslavila, patřil například i již zesnulý pakistánský zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan.
- pověstná je též umělcova občanská angažovanost, především v otázce lidských práv - práce pro Amnesty International, světové turné Human Rights Now!, koncerty na podporu Nelsona Mandely, iniciování programu Witness, jehož prostřednictvím lze získat technické vybavení k pořizování dokumentace o porušování lidských práv na celém světě apod. Před dvěma roky se jako delegát na konferenci Forum objevil i v Praze.
***
O Gabrielovi v posledních letech se toho příliš nedozvíme, určitě ale prožíval šťastnější a klidnější období. Lze tak soudit alespoň podle toho, že se znovu oženil a před rokem se mu narodil syn Isaac Ralph.
Pozvolna pokračující a velmi dopředu avizovanou práci na novém albu přerušila výzva Marka Fishera (mimo jiné tvůrce televizní show s U2), který Gabriela koncem roku 1997 oslovil s nabídkou podílet se na velkolepém multimediálním představení u příležitosti otevření londýnského Millenia Dome, jež měla startovat na Nový rok 2000. Fantastický příběh OVO na stylizovaných osudech tří generací jedné rodiny ve zkratce ukazuje vývoj lidstva a vrcholí nebeským letem kosmického hnízda, v němž se nachází titulní hrdina - blonďaté děcko, jakožto reprezentant budoucnosti.
Původně plánovaná šestiměsíční záležitost se protáhla na celá dvě léta. "Jen asi rok nám trvalo, než jsme přišli na ty správné nápady a vizuální efekty, které zhutní historii civilizace do dvaceti minut. Právě zkratkovitost tohoto projektu mě ale přivedla k nejrůznějším hudebním žánrům, které by mě asi jinak neoslovily," zavzpomínal později Gabriel. Bylo zde příliš mnoho vábniček, kterým nemohl odolat: bezprostřední kontakt s nejmodernějšími technologiemi, setkání se spoustou zajímavých lidí z nejrůznějších oborů, velký manévrovací prostor, který mu jako skladateli umožnil hudebně překlenout časové rozpětí od středověku až k současné taneční muzice. Pro tento projekt, v němž své pěvecké party přednesli například jeden z woodstockých hrdinů Richie Havens, éterická Elizabeth Fraser či Iarla O'Lionaird ze souboru Afro Celt Sound System, Gabriel neobětoval jen spoustu svého času, ale třeba i píseň Father, Son, s níž počítal právě na své regulérní album.
Datum jeho vydání se však i poté nadále posouvalo, přičemž zpěvákovým oblíbeným bonmotem se stalo rčení: "Desku zamýšlím vydat v září - jak vídíte, nikdy nespecifikuji rok..." Mezitím se ještě podílel na soundtracku Long Walk Home (2002) k filmu Rabbit Proof Fence režiséra Phillipa Noyceho, až konečně nadešel okamžik pravdy. Na jedenadvacátého září ohlášená písmenka Up (s nimiž ovšem Gabriela zatím stačil předběhnout Michael Stripe s R.E.M.) signalizovala, že umělec dokončil probírku více než sto položek čítajícím seznamem přichystaného materiálu (s níž mu vydatně a prý velmi kriticky vypomohla manželka Meabh) a znovu se tedy odhodlal předstoupit před veřejnost. V souvislosti s názvem desky, odkazujícím na pohled vzhůru, připravil pro nedočkavce na svých internetových stránkách zajímavou upoutávku. Vždy v době úplňku si mohli již několik měsíců předem stahovat úryvky z tohoto nového alba. Příslušnou měsíční fázi si ohlídalo a takové možnosti nakonec využilo na dvacet tisíc příznivců, jimž bylo přiřknuto označení lunatici...
Hodnocení alba, které kromě protagonistova studia vznikalo i v Senegalu, na horách ve Francii či na palubě lodi plující po Amazonce, a na němž se vedle obvyklých spoluhráčů (basisty Tonyho Levina či kytaristy Davida Rhodese) objevuje i Gabrielova dcera Melanie a jeho oblíbenec z mládí, hráč na kytaru Peter Green z někdejších Fleetwood Mac, ponechme na samostatnou recenzi. Závěrem se raději nechejme provést jednotlivými písničkami samotným tvůrcem a zaregistrujeme i jeho příslib, že na další desku by se rozhodně nemělo čekat déle než dva roky. Že by tedy opět víkendová pop hvězda...?
Peter Gabriel provází albem Up třetí rámeček
Darkness
Původně nazvaná Dům v lesích. Je o strachu. Vyrůstal jsem na farmě poblíž místa Horsall Common, kde ve Wellsových Hvězdných válkách přistáli Marťané. Z dětských let si pamatují na ženu, která zde přebývala v lese v karavanu. Do oken zakrytých novinami nebylo vidět, ale občas se odtamtud ozýval nějaký hluk. Považovali jsme ji za čarodějnici a vždycky z toho místa upalovali co nejdál pryč.
Growing Up
O blízkosti doteku smrti a o člověčím hledání místa ve struktuře vesmíru a svého vlastního života.
Sky Blue
Nejstarší věc na albu. Vznikla asi před patnácti roky, jedna z nejcitovějších písní. V mládí jsem byl ovlivněn soulem a blues, což je tady znát. Patří k mým nejoblíbenějším i proto, že mi umožnila spolupráci s nádhernými hlasy nádherných lidí ze souboru Blind Boys Of Alabama.
No Way Out (původně nazvaná Don't Leave)
Rytmický track s mysteriózními perkusemi, citem pro latinu a programováním na věci zvané Supercollider. Záměrem zde bylo všechno rozložit na spoustu malých kousků a pak je opětovně spojit.
I Grieve
Pokus společně sdílet utrpení. Jeden můj oblíbený americký komik se mi svěřil, že mu má dřívější písnička Don't Give Up pomohla překonat krizi, když uvažoval o sebevraždě. Myšlenka, že život vše překoná. Píseň se už objevila v roce 1998 na soundtracku k filmu Město andělů.
The Drop
Melodie vznikla pro projekt v Millenium Dome, ale byla zamítnuta. Mne se ale líbila, tak jsem k ní napsal slova. Pohled z letadla skrz mraky dolů a na kapky stékající po okenním skle.
The Barry Williams Show
S černým humorem se zamýšlím, kam až sahají naše hranice v soutěžích typu Reality TV. Vytváří silný kontrast s následující písní.
My Head Sounds Like That
Introspektivní, klidná. Líbí se mi její nálada. Popisuje stav mysli v okamžiku zvýšené citlivosti.
More Than This
Skladba, která přišla až nakonec. Pozitivní a povznášející. Kytarové samply, krásný Telecaster Daniela Lanoise. Sám na kytaru hrát nemohu; leda tak vytvářet jejím prostřednictvím hluky...
Signal To Noise
Nusrat Fateh Ali Khan byl mimořádný zpěvák a je nám velice líto, že zemřel. Jsem ale šťasten, že se ještě podílel na této písni. Moc jsem ji chtěl dokončit a udělat z ní ustřední skladbu alba. Skutečně silný závěr se smyčcovým aranžmá. 'Signal to Noise' je odborný termín pro hladinu zvuku v relaci s okolním hlukem. Tady symbolizuje smysl pro osobní morálku a schopnost soucítění.
To je tedy průvodce novým albem Petera Gabriela. Jaká byla ta předešlá? A co mohlo vzejít z nápadů, které Gabriel zanechal pohozeny po cestě? Blíže viz říjnové vydání časopisu.
Název vzpomínané verneovky by však v případě tohoto multimediálního umělce neobstál ani z dalšího hlediska. Prázdniny, zahálka, lenošení? Takové pojmy Gabriel dávno vyškrtl ze svého diáře. Zdá se, že naposledy si dal skutečný pohov těsně po svém odchodu ze skupiny Genesis, kdy se s rodinou přesunul na venkovské sídlo v anglickém Bathu a tam na své farmě údajně celý rok pěstoval zeleninu. To se ovšem psal rok 1975 a přestože Peterovi bylo teprve pětadvacet, rozhodnutí dát navždy sbohem mateřské skupině a na nějaký čas úplně vysadit, se pro něj tenkrát stalo takřka životně důležitou nezbytností (ať už to pak s oněmi záhony zelí a kapusty dopadlo jakkoli).
Když se dnes zpětně ohlédneme za jeho dalším uměleckým vývojem a připomeneme si, jakými všemi směry rozvinul své ostatní aktivity, jeví se nám někdejší muzikantův osudový krok jako logicky nevyhnutelný. Tehdy jej však, navzdory jeho vysvětlujícímu dopisu, skoro nikdo nechápal. Z rychlíku, který uhání po spolehlivě vytyčených kolejích a právě nabral nejvyšší obrátky, se zpravidla nevyskakuje...
Kdo je vlastně Peter Gabriel. Jak jej nejlépe charakterizovat? Prostý dotaz encyklopedického charakteru, leč mnohoznačná, obtížně hledaná odpověď, navíc okamžitě provázená další pochybností: je vůbec zapotřebí takhle se ptát? Pro generaci dnešních čtyřicátníků pravděpodobně docela zbytečná otázka, ale připusťme, že pro některé - co já vím - o dvě desítky let mladší posluchače možná může jít o téměř neznámé (?) a tudíž i nové (!) jméno. Deset roků v ústraní (byť jen zdánlivě) je opravdu dlouhá pauza, zvlášť ve světě pop music...
Gabriel? Neznám... a proč bych měl?!
Dobrá otázka, řekla by filmová postava. Pokusme se ve stručnosti uvést alespoň několik hlavních důvodů, pro něž stojí za to zaobírat se minulostí i věnovat náležitou pozornost aktuálnímu dění kolem postavy skutečné - hrdiny našeho vyprávění:
- jako spoluzakládající člen Genesis zanechal Gabriel v průběhu let 1968 - 1975 nezaměnitelný otisk v podobě originálního pěveckého projevu na šesti studiových a jednom živém albu skupiny; proslul též svými jevištními kreacemi se spoustou bizarních masek, převleků a kostýmů, které vyvrcholily scénickým provedením dvojalba The Lamb Lies Down On Broadway (1974). Přestože soubor dosáhl největší popularity a komerčního ohlasu až v letech pozdějších, pro řadu pravověrných fanoušků se Gabrielovým odchodem kapitola Genesis uzavřela.
- vlastní sólová dráha je dosud orámována sedmi skvostnými alby, na nichž se vesměs snoubí muzikantská nápaditost a vynalézavost s vysokou emocionalitou prožitku, širokým (nad)žánrovým záběrem a zvukovým novátorstvím. První čtveřice desek (1977 - 82) byla označena vždy jen protagonistovým jménem. Počínaje dosud nejúspěšnějším, posluchačsky nejvděčnějším titulem So (1986) se Gabriel uchýlil k jednoslabičným názvům; následovalo tedy Us (1992) a nejčerstvěji Up (2002).
- muzikant se zaskvěl jako autor pozoruhodné scénické hudby ke snímkům význačných režisérů Alana Parkera Birdy (1986) a Martina Scorseseho The Last Temptation Of Christ (soundtrack Passion, 1989)
- důmyslným vizuálním zpracováním a hýřivou kreativitou se vyznačují i zpěvákovy klipy, které bez nadsázky patří do zlatého fondu hudebního videa. K těm nejznámějším a dodnes nejfrekventovanějším patří strhující Sledgehammer, Big Time, Digging In The Dirt či Steam, stejně jako minimalisticky laděný, v jediném souvislém záběru natočený duet s Kate Bush Don't Give Up.
- začátkem osmdesátých let stal u zrodu etnického festivalu Womad, jež se od té doby koná každoročně. Od konce téže dekády má dispozici vlastní nahrávací studio Real World a pod stejným názvem založil i gramofirmu zaměřenou mj. na world music, v níž poskytuje příležitost prezentovat se i dosud neznámým muzikantům z celého světa. K těm, které značka Real World nejvíce proslavila, patřil například i již zesnulý pakistánský zpěvák Nusrat Fateh Ali Khan.
- pověstná je též umělcova občanská angažovanost, především v otázce lidských práv - práce pro Amnesty International, světové turné Human Rights Now!, koncerty na podporu Nelsona Mandely, iniciování programu Witness, jehož prostřednictvím lze získat technické vybavení k pořizování dokumentace o porušování lidských práv na celém světě apod. Před dvěma roky se jako delegát na konferenci Forum objevil i v Praze.
***
O Gabrielovi v posledních letech se toho příliš nedozvíme, určitě ale prožíval šťastnější a klidnější období. Lze tak soudit alespoň podle toho, že se znovu oženil a před rokem se mu narodil syn Isaac Ralph.
Pozvolna pokračující a velmi dopředu avizovanou práci na novém albu přerušila výzva Marka Fishera (mimo jiné tvůrce televizní show s U2), který Gabriela koncem roku 1997 oslovil s nabídkou podílet se na velkolepém multimediálním představení u příležitosti otevření londýnského Millenia Dome, jež měla startovat na Nový rok 2000. Fantastický příběh OVO na stylizovaných osudech tří generací jedné rodiny ve zkratce ukazuje vývoj lidstva a vrcholí nebeským letem kosmického hnízda, v němž se nachází titulní hrdina - blonďaté děcko, jakožto reprezentant budoucnosti.
Původně plánovaná šestiměsíční záležitost se protáhla na celá dvě léta. "Jen asi rok nám trvalo, než jsme přišli na ty správné nápady a vizuální efekty, které zhutní historii civilizace do dvaceti minut. Právě zkratkovitost tohoto projektu mě ale přivedla k nejrůznějším hudebním žánrům, které by mě asi jinak neoslovily," zavzpomínal později Gabriel. Bylo zde příliš mnoho vábniček, kterým nemohl odolat: bezprostřední kontakt s nejmodernějšími technologiemi, setkání se spoustou zajímavých lidí z nejrůznějších oborů, velký manévrovací prostor, který mu jako skladateli umožnil hudebně překlenout časové rozpětí od středověku až k současné taneční muzice. Pro tento projekt, v němž své pěvecké party přednesli například jeden z woodstockých hrdinů Richie Havens, éterická Elizabeth Fraser či Iarla O'Lionaird ze souboru Afro Celt Sound System, Gabriel neobětoval jen spoustu svého času, ale třeba i píseň Father, Son, s níž počítal právě na své regulérní album.
Datum jeho vydání se však i poté nadále posouvalo, přičemž zpěvákovým oblíbeným bonmotem se stalo rčení: "Desku zamýšlím vydat v září - jak vídíte, nikdy nespecifikuji rok..." Mezitím se ještě podílel na soundtracku Long Walk Home (2002) k filmu Rabbit Proof Fence režiséra Phillipa Noyceho, až konečně nadešel okamžik pravdy. Na jedenadvacátého září ohlášená písmenka Up (s nimiž ovšem Gabriela zatím stačil předběhnout Michael Stripe s R.E.M.) signalizovala, že umělec dokončil probírku více než sto položek čítajícím seznamem přichystaného materiálu (s níž mu vydatně a prý velmi kriticky vypomohla manželka Meabh) a znovu se tedy odhodlal předstoupit před veřejnost. V souvislosti s názvem desky, odkazujícím na pohled vzhůru, připravil pro nedočkavce na svých internetových stránkách zajímavou upoutávku. Vždy v době úplňku si mohli již několik měsíců předem stahovat úryvky z tohoto nového alba. Příslušnou měsíční fázi si ohlídalo a takové možnosti nakonec využilo na dvacet tisíc příznivců, jimž bylo přiřknuto označení lunatici...
Hodnocení alba, které kromě protagonistova studia vznikalo i v Senegalu, na horách ve Francii či na palubě lodi plující po Amazonce, a na němž se vedle obvyklých spoluhráčů (basisty Tonyho Levina či kytaristy Davida Rhodese) objevuje i Gabrielova dcera Melanie a jeho oblíbenec z mládí, hráč na kytaru Peter Green z někdejších Fleetwood Mac, ponechme na samostatnou recenzi. Závěrem se raději nechejme provést jednotlivými písničkami samotným tvůrcem a zaregistrujeme i jeho příslib, že na další desku by se rozhodně nemělo čekat déle než dva roky. Že by tedy opět víkendová pop hvězda...?
Peter Gabriel provází albem Up třetí rámeček
Darkness
Původně nazvaná Dům v lesích. Je o strachu. Vyrůstal jsem na farmě poblíž místa Horsall Common, kde ve Wellsových Hvězdných válkách přistáli Marťané. Z dětských let si pamatují na ženu, která zde přebývala v lese v karavanu. Do oken zakrytých novinami nebylo vidět, ale občas se odtamtud ozýval nějaký hluk. Považovali jsme ji za čarodějnici a vždycky z toho místa upalovali co nejdál pryč.
Growing Up
O blízkosti doteku smrti a o člověčím hledání místa ve struktuře vesmíru a svého vlastního života.
Sky Blue
Nejstarší věc na albu. Vznikla asi před patnácti roky, jedna z nejcitovějších písní. V mládí jsem byl ovlivněn soulem a blues, což je tady znát. Patří k mým nejoblíbenějším i proto, že mi umožnila spolupráci s nádhernými hlasy nádherných lidí ze souboru Blind Boys Of Alabama.
No Way Out (původně nazvaná Don't Leave)
Rytmický track s mysteriózními perkusemi, citem pro latinu a programováním na věci zvané Supercollider. Záměrem zde bylo všechno rozložit na spoustu malých kousků a pak je opětovně spojit.
I Grieve
Pokus společně sdílet utrpení. Jeden můj oblíbený americký komik se mi svěřil, že mu má dřívější písnička Don't Give Up pomohla překonat krizi, když uvažoval o sebevraždě. Myšlenka, že život vše překoná. Píseň se už objevila v roce 1998 na soundtracku k filmu Město andělů.
The Drop
Melodie vznikla pro projekt v Millenium Dome, ale byla zamítnuta. Mne se ale líbila, tak jsem k ní napsal slova. Pohled z letadla skrz mraky dolů a na kapky stékající po okenním skle.
The Barry Williams Show
S černým humorem se zamýšlím, kam až sahají naše hranice v soutěžích typu Reality TV. Vytváří silný kontrast s následující písní.
My Head Sounds Like That
Introspektivní, klidná. Líbí se mi její nálada. Popisuje stav mysli v okamžiku zvýšené citlivosti.
More Than This
Skladba, která přišla až nakonec. Pozitivní a povznášející. Kytarové samply, krásný Telecaster Daniela Lanoise. Sám na kytaru hrát nemohu; leda tak vytvářet jejím prostřednictvím hluky...
Signal To Noise
Nusrat Fateh Ali Khan byl mimořádný zpěvák a je nám velice líto, že zemřel. Jsem ale šťasten, že se ještě podílel na této písni. Moc jsem ji chtěl dokončit a udělat z ní ustřední skladbu alba. Skutečně silný závěr se smyčcovým aranžmá. 'Signal to Noise' je odborný termín pro hladinu zvuku v relaci s okolním hlukem. Tady symbolizuje smysl pro osobní morálku a schopnost soucítění.
To je tedy průvodce novým albem Petera Gabriela. Jaká byla ta předešlá? A co mohlo vzejít z nápadů, které Gabriel zanechal pohozeny po cestě? Blíže viz říjnové vydání časopisu.
