4.4.2004 | Autor: Michal Husák | sekce: publicistika Dave Grohl je muzikální multitalent a hlavně osobnost s ohromným charisma. Všemi oblíbený vtipálek, ale i dříč. Do povědomí se zapsal jako bubeník Nirvany, dlouhá léta září jako skladatel, kytarista a zpěvák pod vlajkou vlastní kapely Foo Fighters. Stíhá ovšem i celou řadu dalších aktivit, v poslední době například nabubnoval alba kultovních Queens Of The Stone Age a Killing Joke. Na 2. února 2004 přichystal dlouho očekávané album metalového projektu Probot, na němž za účasti dávných pěveckých idolů skládá poklonu svým hudebním kořenům.

Bylo by směšné konstruovat zde gloriolu dokonalého hrdiny. Můžeme si lehce ťukat na čelo, když se Dave dětinsky vychloubá, že při přípravách alba Probot "zapařil" s Lemmym z Mot"rhead. Berme to však s nadhledem jako upřímné a vlastně sympatické vyznání muže, který nezapomněl, odkud vzešel.

"Když mi bylo šestnáct, nebyl jsem zpěvák Foo Fighters, ani bubeník Nirvany. Byl jsem fanoušek tvrdé muziky. Tím jsem pořád a navíc jsem taky jeden z nejšťastnějších lidí na světě. Doma mám k dispozici nahrávací studio, mám manažera, kterému můžu říct o kontakt na Cronose, protože s ním prostě zrovna potřebuju něco probrat. A ten kontakt dostanu. Jsem fakt šťastný člověk a vážím si toho. Ale rád bych především zdůraznil, že tohle není deska 'toho týpka z Foo Fighters'. Pozornost by měla být upřena na zúčastněné zpěváky, já jsem jen 'kapela v pozadí'. Taky je třeba zdůraznit, že Probot není můj erb ani vizitka, i když jde každopádně o splnění velkého snu."

Fanoušci hitů Foo Fighters se tedy nemusí ničeho obávat, vlastně právě naopak. "Probot je pro mě velmi osvěžující záležitost. Nová, vzrušující, zvláštní. U desek Foo Fighters vím, že budou přicházet víceméně pravidelně, i to, jak budou víceméně vypadat. Svým způsobem už je to skoro rutina, i když zábavná a kreativní. Ale Probot je tu pouze pro jednou a zcela boří jakékoliv stereotypy. Cítím se dobitý energií, žiju teď intenzivněji. Myslím, že Probot v konečném důsledku umožní vzniknout ještě lepším deskám Foo Fighters."


Undergrounďák Dave

Album vychází na nezávislém labelu Southern Lord. Přitom by se dalo čekat, že se o napjatě vyhlíženou desku s pečetí osobnosti formátu Davea Grohla poperou nejprestižnější vydavatelství. "Moje dávná hardcorová kapela Scream byla u Southern Lord, navíc vlastník firmy Greg dnes hraje v Goatsnake, kde zpívá tehdejší zpěvák Scream. Známe se patnáct let, všechno je to provázané, jsme skoro jako rodina. Bylo pro mě důležité uchovat Probot v co nejosobnější rovině, nenechat se vláčet velkou firmou. Album má silného undergroundového ducha. K metalu v osmdesátých letech patřila síla, oddanost, loajalita. Před šestnácti lety jsem přespával na podlaze u Leeho Dorriana, tehdy byl ještě v Napalm Death. Metalová rodina je rozvětvěná po celém světě a každý její člen vnímá jisté hodnoty. Tuhle muziku neděláte kvůli prachům a platinovým deskám."

Není to trošku zvláštní řeč od člověka patřícího k mainstreamové smetánce? "Jasně, s Foo Fighters tuhle rovinu neřeším. Nahráváme, koncertujeme, prodáváme cédéčka. Asi bych byl za pěkného trapáka, kdybych v rozhovorech o Foo Fighters mával punkovým praporem. Ale tentokrát je to pro mě důležité. Probot je opravdové, nevykalkulované album. Nemá žádný záměr nebo cíl, je to má upřímná pocta metalovým kořenům. Jinak by nic nedávalo smysl, ale ono to logiku má. Všichni zpěváci, hudebníci, vydavatel, drží to pohromadě."

Skoro se zdá, že na celé idyle nemůže ležet ani náznak stínu. V Daveově vysněném obsazení však figurovali i Tom Araya (Slayer) a Phil Anselmo (exPantera), kteří se na albu nakonec neobjevují. "Nemohlo vyjít úplně všechno. Všichni oslovení mají neustále dost věcí na práci, část z nich bydlí na druhém konci světa a s některými jsem se dodnes osobně nesetkal. Prostě jsem rozesílal pásky s písničkami a doufal, že adresáty osloví. Proto taky všechno trvalo tři roky. Poslal jsem song i Tomu Arayovi, ale nedopadlo to. Nahradit ho nebylo snadné, zkuste hledat někoho, kdo zapadne do rodiny. Pak mě napadl Kurt Brecht. Jeho D.R.I., Corrosion Of Conformity a Cro-Mags byly pro mě tři nejlepší kapely z punku a hard coru, ve své podstatě hrály vlastně metalově."

Metal, metal, metal... Proč je vlastně tak důležitý? "Nejdůležitější na něm pro mě je energie, nálada a kreativita. Jde o pocit, o příběh. Když jsem naslouchal starým Mercyful Fate, otvíraly mi jejich desky nové horizonty. Nebo Voivod. V osmdesátých letech představovali něco neslýchaného. Nesnáším to slovo, ale oni byli skutečná 'alternativa'. Metalový žánr tehdy ztělesňovali Iron Maiden nebo Judas Priest. Pro mě ale byli metal Voivod, Venom, Mercyful Fate, Trouble. Nedávno jsem mluvil s dámou, která je profesionální degustátorkou vín. Svěřila se mi, že se jí chutě neobyčejných, jedinečných vín promítají do konkrétních životních situací a zážitků. Patřím k lidem, kteří něco podobného cítí ušima. Poslouchám desku a rázem jsem tam, kde jsem byl třeba před deseti lety."

A propos... jistě netřeba připomínat, kde byl Dave Grohl před deseti. "Posledně se mě ptali, jaké rozhodnutí považuji za nejlepší ve svém životě. Asi nástup do Nirvany. Udělal jsem ve svém životě víc opravdu dobrých rozhodnutí. Přestal jsem brát drogy, oženil jsem se. Ale den, kdy jsem letěl do Seattlu, změnil můj život úplně nejvíc. Ne mě jako člověka, ale všechno okolo. Mám co jíst, zaplacené účty a vlastní studio. Matce jsem koupil dům blízko mého. Může to znít banálně, ale předtím jsem byl jen tulák s děravými kalhotami, co nemá na párek. Ostatně nebýt Nirvany, nebavili bychom se dnes o Probot."

Pohodář Dave

Z kontextu Grohlova povídání často vyplyne, že to poslední, čeho by se chtěl dočkat, je být označen za arogantní rockovou hvězdu. "Nechtěl bych hrát v kapele typu U2. Už když jsem byl malý, chtěl jsem být rocker, ale ne rocková hvězda. Vlastně jsem nikdy neudělal nic cíleného pro to, abych byl slavný. Ukažte mi někoho, kdo si po poslechu Bleach myslel, že Nirvana prorazí. Já teda ne. V divokých snech na nás přišlo do klubu sedm set lidí, ale že bychom tomu opravdu věřili... Když jsme nahráli Nevermind, pop music dominovali lidé jako Mariah Carey, Michael Bolton nebo Bon Jovi. Nevědomky jsme rozpoutali něco úplně nového. Říkal jsem si 'vida, něco se děje, Smells Like Teen Spirit by mohli hrát na studentských rádiích, to by byla trefa!' A pak jsem jednoho dne doma v obýváku snídal se svou matkou a sestrou a v poště ležel šek na milión dolarů. Ale jedno je jisté, i když to asi zní jako největší klišé. Tak jako jsem dělal muziku dávno předtím, než to někoho zajímalo, budu ji klidně dělat i dlouho potom."

Krátce po smrti Kurta Cobaina získala Nirvana ocenění MTV za song Heart Shaped Box. Vedle Krista Novoselice se na pódiu samozřejmě objevil Dave Grohl a byl to právě on, kdo nakonec v napjaté atmosféře pronesl krátkou řeč. Bylo to víceméně poprvé a naposled, kdy ke světu promlouval "bubeník Nirvany". Dnes už se málokdo pozastaví nad tím, jak dokonale nakonec bubeník Nirvany vystoupil ze stínu jedné z největších kapel své epochy a stal se Davem Grohlem. "Ani netuším, jak se to povedlo," krčí rameny. "Když Foo Fighters začínali, moc jsem tomu nevěřil. Třeba jsem jen měl štěstí."

Mimochodem, pochopili by Cobain a Novoselic, proč vznikl Probot? "Po tom, co všechno se během let kolem Nirvany napovídalo za báchorky, už dnes asi málokdo v plném dosahu a bez předsudků dokáže pochopit, že jsme spolu zažívali výborné časy. Nebyli jsme depresivní, zničené trosky, i když horší chvilky proběhly samozřejmě taky. Napadá mě taková historka. Krist a Kurt se mi kdysi zmiňovali, že v dobách před Bleach v autě pořád dokola poslouchali kazetu, na které byli The Smitheneers a z druhé strany Celtic Frost. Když si zpětně Bleach dobře poslechnete, je to do jisté míry mix těch dvou kapel. Takže možná by Kurt s Kristem chápali Probot lépe, než se může zdát. Ale kdo ví."


Soumrak bohů

Pěvecké obsazení projektu Probot je víc než zvučné, nicméně pro mladou generaci převažující mezi fanoušky Foo Fighters jde mnohdy o mírně řečeno polozapomenuté hvězdy dávných časů. Není divu, jde o hvězdy z časů, kdy sám Grohl byl takovým mladým nadšencem.

"Úplně na začátku mi Dave poslal e-mail, v němž se v prvních sto řádcích opakovalo vyznání, jak miluje Venom a kolikrát byl na našem koncertě. Regulérní fanouškovský dopis," vzpomíná Conrad "Cronos" Lant, jenž nazpíval první singl Centuries Of Sin. "Pak mimo jiné naznačil, že si pohrává s myšlenkou natočit desku se svými hrdiny z dávných dob metalového dospívání. A že už vlastně má nějakou muziku pohromadě. Samozřejmě jsem okamžitě odpověděl, ať neváhá a pošle to. Byl to napřed docela divný pocit, nevěděl jsem co očekávat. Vždycky jsem si zakládal na tom, že hraju tvrdou muziku. A najednou měla přijít písnička od chlápka, co dělá popík s Foo Fighters. Ale když přišla pošta od Davea, nevěřil jsem vlastním uším. Paráda. Nazpíval jsem rovnou tři verze, aby si mohl vybrat. Chtěl jsem ho potěšit tak, jak potěšil on mě."

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/02