25.3.2005 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika Ruku na srdce, v nové album Ohm Square už nedoufal zřejmě nikdo. Po výborných deskách Ohmophonica a Scion se nad čtveřicí Jan Čechtický, Jan Kleník, Dušan Lipert a Charlotta zavřela voda a jednotliví členové tvořili vesměs na vlastní pěst. Comeback v podobě desky Love Classics je však překvapením na druhou. To, co se line z drážek ani v nejmenším nepřipomíná ty Ohm Square, jak si je pamatujeme. Pokud bychom to chtěli říct hodně zjednodušeně, kapela opustila drum'n'bassové končiny a ladně vplula do popových vod.



Kam se poděli Ohm Square z Ohmophonicy?

Čechtický: Nepoděli se nikam. Během osmi let jsme se přetransformovali do podoby, jaká je ke slyšení na Love Classics. Byl to přirozenej vývoj, jak hudební, tak osobní.


Jak by se dala charakterizovat náplň Love Classics?

Čechtický: Jeden náš kamarád to charakterizoval jako něco mezi Stromboli a hudbou pro MTV. Je to sice široký spektrum, ale poměrně to vystihl.

Kleník: Na nový desce se potkává značný množství stylů a vlivů, který nás oslovily.


Může podle vás Love Classics ukázat tvůrcům elektronické hudby směr, kterým by se případně mohli ubírat? Přece jenom, pod pojmem "taneční hudba" či "elektronická hudba" se dnes skrývá neuvěřitelná spousta projektů a kapel, křížících všechno se vším.

Čechtický: Je nutný hudbu zasadit do časovýho rámce. V dobách Ohmophonicy jsme si oťukávali nový technologie, učili jsme se je, nebáli jsme se jich. Třeba jsme byli určitým způsobem průkopničtí, otevřeli jsme dveře, ukázali jsme, kudy se taky dá jít. Ale to nemůžeme dělat pořád, dnes už se z těch dveří vyvalila ohromná spousta vlivů a nám jde o to, abychom jako kapela dokázali vytvořit svůj vlastní ksicht. Nechceme se slepě k nějakýmu proudu připojit. Takže náš vzkaz lidem už nezní "Podívejte se, jak se to taky dá dělat", ale "Dělejte to podle svýho, nikoho slepě nekopírujte".

Kleník: Na Ohmophonice je zpětně znát okouzlení novou technologií, kdežto dneska nám jde mnohem víc o hudbu jako takovou.


Na čem jste pracovali, než jste se vrhli na natáčení Love Classics?

Čechtický: Na desce jsme pracovali poslední čtyři roky, ale předtím jsme se všichni samozřejmě nějakým způsobem živili. Charlotta zpívala s DJs po klubech, Dušan dělal na svým sólovým projektu, Honza Kleník produkoval například Daru Rolins a podobně.


Nové album vychází u Universalu, což je po prvních dvou deskách na malých labelech změna. Našli jste si vy je, nebo oni vás?

Čechtický: Chtěli jsme pro nové album udělat maximum, pro což jsou potřeba odpovídající podmínky, které ti může poskytnout jenom major label. Takže jsme je všechny obešli a nejvýhodnější se nám zdál právě Universal. Ale musím říct, že se nám ozvali zpátky ze všech firem, což oceňuju. Samozřejmě nám do konečný podoby desky nijak nezasahovali, nechali nám naprosto volnou ruku. To je pro nás ohromně důležitý.


Ohm Square stáli u zrodu a formování taneční hudby v Čechách. Jak hodnotíte vývoj téhle scény? Reflektuje ho nějakým způsobem nové album?

Čechtický: Těžko říct, já tzv. taneční scénu už moc nesleduju, takže nevím. Každopádně nová deska reflektuje spíš vývoj nás samotných než okolní scény.

Kleník: Přáli bychom si, aby Love Classics fungovalo samo za sebe, ne jako dokument určitého období. Aby nezestárla s nástupem dalšího stylu a působila nadčasově.


Jaká hudba vás tedy oslovuje?

Charlotta: Eklektická, hrozně mě baví míchání všech možných stylů dohromady.

Lipert: Já bejvám dost kritickej, což mě čas od času vyděsí. Třeba čtvrt roku mě nic novýho nechytne a říkám si, sakra, co se děje, asi už mě hudba nebaví. Ale pak se naštěstí něco zajímavýho vyloupne a oddechnu si - je to dobrý, pořád to funguje, akorát je nutný si to najít. Všude kolem je spousta průměru a čím jsi starší a máš hodně naposloucháno, tím je těžší nechat se něčím nadchnout a strhnout. Vždycky tak jedna dvě desky za rok mě dostanou. Líbí se mi třeba nějaký věci, co vychází na Warp Records.

Čechtický: Mám rád hrozně moc věcí, od jazzu, přes pop, kytarovky, vrátil jsem se k prvním deskám Depeche Mode, ty mě berou moc.

Kleník: Já mám kořeny v Beatles, poslouchám je pořád.