Schválně, jak si představujete prototyp punkera? Jako špinavou, otrhanou bytost s čírem a okatě levičáckými názory? Nebo jako člověka, jehož jediným majetkem je kytara, na kterou umí zahrát jen dva tři akordy, protože jich víc znát ani nepotřebuje? Miguel De Pedro není ani jedno a přece je víc punk než předchozí dva (imaginární?) typy. Nekompromisní zvukový terorista, nejžhavější americký vývozní artikl na poli experimentální elektroniky a možná budoucí prezident Apple Computers. Punk soul brother - Kid606.

Víte, jak v Good Bye Lenin! shání Alex marně spreewaldské okurky pro nemocnou matku? Místo nich jí dává obyčejné a doufá, že si matka nevšimne přelepené etikety. S IDM je to jakbysmet: zatímco se touhle nálepkou chlubí každý šmudla, opravdové klenoty žánru abys pohledal. Naštěstí je tu nastupující generace laptopových tvůrců, jejichž jediným cílem není stát se novým Aphex Twinem.


Mezi námi tygry

Jedním z nich je i jistý Miguel Manuel De Pedro alias Kid606, který to s deklarací umělecké nezávislosti myslí vážně, jinak by jeden svůj track z desky Down With The Scene nepojmenoval výmluvně Luke Vibert Can Kiss My Indie-Punk Whiteboy Ass. Boards Of Canada jsou pro něj 'stupid melodic' a místo u Warp Records, jak by se možná dalo čekat, vydává své vlastní věci momentálně na labelu Mikea Pattona Ipecac.

Než tady zakotvil, stačil obohatit katalogy firem takových zvučných jmen, jako jsou Mille Plateaux, Carpark, Fat Cat, Vinyl Communications a koneckonců i vlastní tigerbeat6. "Není to můj label. Všichni, kdo tu vydávají, mají zaručenou naprostou uměleckou svobodu," popírá svoji roli hudebního byznysmena sám De Pedro a není důvod mu nevěřit (deklarovaným poselstvím labelu je nevydávat nic, co by se mohlo objevit u Warp Records). O záběru vydavatelství vypovídá tracklist kompilace Kid606 And Friends Vol. 1, která tu před časem vyšla a na kterou přispěly takové veličiny experimentální elektronické hudby, jako je Solvent, Aube, Cex, Hrvatski nebo Matmos.


Cesta samuraje

S posledně jmenovanými se De Pedro sešel v projektu DISC, který má na kontě několik alb u Vinyl Communications a který kromě nich tvoří ještě Jay Lesser. Existují také zmínky o dalších Kidových vedlejšácích, oficiální webové stránky jsou ale až na jednu výjimku na tyto informace skoupé. Pokud se dá věřit těm neoficiálním, debutoval Kid606 albem Don't Sweat The Technics (1998, Vinyl Communications), což byl jakýsi mix breakbeatu, IDM a holandského gabba. Následovaly dvě poměrně kladně přijaté desky - Down With The Scene (2000, Ipecac) a P.S. I Love You (2000, Mille Plateaux) - z nichž zejména ta druhá patří k povinnému základu pro všechny, kdo to s experimentální elektronikou myslí vážně. Podle zákona nabídky a poptávky vznikla o něco později její remixová podoba s názvem P.S. You Love Me s příspěvky Matmos, Twerk a Electric Company.

Pak bylo ticho po pěšině přerušené jen stylistickým cvičením The Action Packed Mentallist Brings You The Fucking Jams (2002, Violent Turd) a konečně loňským albem Kill Sound Before Sound Kills You (opět Ipecac). Recenzi novinky si můžete přečíst na příslušných stránkách; internetová komunita o ní soudí, že zní jako "Aphex Twin po dvanácti espressech", že jde o "jeho nejlepší desku a jedno z nejlepších elektronických alb za celý rok" a že se Kid606 "nachází v čele americké nezávislé taneční scény." Podobná hodnocení jsou o to pozoruhodnější, že De Pedrovi nebylo ještě ani pětadvacet let!


Boj o jablko

Narodil se v roce 1979 ve venezuelském Caracasu, odkud se záhy s rodiči přestěhoval do San Diega v Kalifornii, odkud je přece jen poněkud blíže k centru hudebního dění. První sampler si prý pořídil ve čtrnácti a o dva roky později už měl za sebou první autorské pokusy. Dnes používá ke skládání téměř výhradně laptop s programem Reaktor: "Macintosh byl vždycky nejvíce intuitivní, nejspolehlivější, nejznámější a nejsnáze použitelnou platformou pro skládání hudby. Nebýt Maců, tak bych vlastně žádnou hudbu nedělal," tvrdí De Pedro a na otázku, co je v hudbě jeho největší cíl, odpovídá: "Stát se prezidentem Apple Computers." To se mu nejspíš nepodaří, ačkoli Stevu Jobsovi bylo pouhých 21, když tuto společnost založil. Kdo ví, možná jednou...

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03