21.1.2004 | Autor: Jana Truksová | sekce: publicistika Muzikálům se u nás daří, a to velmi. Vznikají tak rychle, jako rostou houby po dešti. Jenže hub se kvůli suchu letos neurodilo, kdežto muzikál nepotřebuje vodu, ale spoustu invence, kreativity a některých případech, ehm jak to říct. je to zkrátka dobrý bussiness. Ovšem I v tom množství existují ojedinělá díla, která zaujmou svým zpracováním. A to díky





Michal Pavlíček



Excalibur je tvůj první muzikál. Jaký vztah k muzikálům vlastně máš?

Já jsem v podstatě muzikály nikdy neměl moc v lásce. Vadily mi třeba ty přehraný gesta nebo parlanda, ale hlavně povrchně zpracovaný příběhy,našroubovaný do primitivních textů. Jsem příznivec té vyváženější formy muzikálů, kde je vedle písní i zastoupena činohra. V mládí jsem měl rád Beatlesovský muzikály Perný den, Help, potom Hair ale I třeba Jesus Christ Superstar,Tommy. Ale nikdy jsem nebyl ryzí muzikálovej příznivec.



Co vlastně obnáší dělat scénickou hudbu, ať filmovou nebo právě k muzikálu?

Když děláš třeba scénickou hudbu, tak v první řadě se musíš ponořit do tématu, přečíst scénář a pak tzv. uchopit to dílo a uvažovat, co s muzikou. Kam jít, jakým směrem. Samozřejmě to taky záleží hlavně na domluvě s režisérem.

Jsou režiséři,kteří mají absolutně konkrétní představu, kde by chtěli hudbu a jakou. Je docela běžný, že si režisér nasází hudbu ze svých archivů, jakou si asi představuje, a to pak dá skladateli. Což mně je velmi proti mysli, protože se tím ničí určitý panenský princip svobodný imaginace. Ty vlastně potom děláš nějakou kopii něčeho a úplně to ztrácí svůj tvůrčí rukopis. Vedle toho jsou režiséři, kteří ti daj důvěru a svobodu a ty se stáváš kreativní součástí společného vyjádření.

Scénická hudba má kouzlo v tom, že člověk je v ní úplně svobodný z hlediska hudebních forem a může si opravdu vyzkoušet věci a kombinace, které v běžném hudebním světě nemůže. Je tam silný skladatelsko- aranžerský prvek a to hlavně při práce s tématy a jejich variacemi. Z jednoho silného tématu uděláš pestrou škálu nálad.



Baví tě víc dělat scénickou hudbu nebo písničky?

Samozřejmě, že asi nejsilnější pocit je, když člověk dělá hudbu samostatně, ne v kombinaci s jinými médii. Ale tohle je zajímavé v tom, že se člověk nemusí přizpůsobovat stylům a trendům, je nezávislý na nějakejch posranejch rádiohitech. Vidím v tom široký pole uměleckýho vyjádření. Navíc je to společný sdělení všech zúčastněných kumštýřů, kteří se na tom podílejí, což je taky zajímavý. Jinak je samozřejmě skvělý dělat písničky, muziku, která je svá, není závislá na obrázku, jen na tvým kině,co ti jede v hlavě.



Ale vraťme se k Excaliburu, čím tě zrovna tohle téma oslovilo?

Je to silný drama lásky a zrady. Nejde jen o rytířský příběh, i když musím říct, že je to v podstatě víc chlapskej muzikál. Aleto téma milostného trojúhelníku, je vůdčí osou celého příběhu.Ve jménu lásky se páchají hříchy a čest a přátelství, oddanost a věrnost reziví. Dalším důvodem byl Steigerwaldův scénář, kterej byl jinej, moderně zpracovanej.





Jak si se do téhle práce dostal, a jak se vám podařilo dát dohromady, tak, v muzikálovém světe, neobvyklý tým?

Na začátku všeho byl Kamil Střihavka, který za mnou přišel s nápadem udělat Excalibur. Po tom jeho ježíšovským vzletu zapadl do několika neštastných muzikálových projektů, a tak chtěl, bych mu napsal rockovej muzikál, kde by si mohl zase zazpívat. Měl zajištěnou i Ta Fantastiku jako producenta. Jenže mě se ze začátku do muzikálu, pod vlivem těch averzí, který mám tady z toho muzikálovýho showbussinesu nechtělo. Ale nakonec jsem přislíbil a vyndal meč ze skály.

Nebudu zabíhat do velkejch podrobností, ale dlouho se čekalo na texty, a já už nechtěl čekat, tak jsem napsal během půl roku valnou část muziky a nazpíval to svahilštinou. Nakonec jsme přizvali Vlastu Třešňáka.

Mně je jeho poetika velmi blízká. Jenže tím jsem si na sebe trochu ušil bič, protože on není profesionální textař. Takže ,když jsem mu dal demáče, on donesl krásnou báseň, která se ale nedala moc zazpívat podle mé nahrávky. Vlasta je samorost,kterýmá svůj specifický hudební projev. Já tomu říkám výkřiky - on nezpívá melodii, on ji prostě řve."

Nakonec jsme u mně ve studiu strávili spousty času a společně ty jeho básně roubovali na tu moji melodiku. Chudák, byl z toho někdy hodně neštastnej. Ale musím si připsat plus, protože jsem Vlastu ve finále vycepoval, takže ke konci Excaliburu nosil texty,nafrázovaný jako jedna báseň /smích/. Jinak to byla krásná spolupráce.

Nakonec jsme přizvali ke spolupráci i Jana Saharu Hedla, který přinesl svou specifickou poetiku do Excaliburu, která se pěkně spojila nenásilným způsobem s Vlastovym rukopisem a umocnila celkové vyznění.



Režisér Vladimír Morávek je další výjimečné jméno v týmu Excalibru.

Chtěli jsme někoho zajímavého,samorostlého,kdo je schopen po svém uchopit toto téma a kdo taky před tím nedělal žádný muzikal. A tak jsme oslovili Vláďu Morávka. Asi rok a půl se pracovalo na scénáři, protože on si vždycky přizpůsobuje scénář k obrazu svému, tak aby byl přesvědčen, že je to opravdu TO pravé sdělení, které může zobrazit.

Celé září jsem se zúčastnil zkoušek a sledoval jeho práci. Je to práce inspirující, od malých detailů až po zásadní celkovou dramatickou konstrukci na jevišti. Morávkovy představy ožívají. Jasně je tam cítit snaha o opravdové emotivní vyjádření příběhu. Ale jsou tam taky i rytířský souboje, myslím, že dost razantní.



Jak myslíš, že obecenstvo přijme, podle všeho, tak nekonformní muzikál?

Já bych to nenazval nekonformní.Nepouštíme se do žádných extrémů, snažíme se udělat zajímavý představení. Když budu mluvit o hudbě, a že se mi o ní hodně blbě mluví, je pestrobarevná a snažil jsem se ji takzvaně ušít na míru všem zůčastněným.

Když budu mluvit o obsazení, jsme spokojeni. Všichni včetně "slavných" hrají ve jménu celku.

A musím přiznat, že ač jsem tím muzikálem momentálně prošpikovanej jak svíčková, jak ho znám nazpaměť tón od tónu,slovo od slova, tak přesto mě to představení dojímá. Možná,že začínám být sentimentální a nebo se opravdu povedlo něco extra.





Vlasta Třešňák






Jaký vztah máš k muzikálům?

Já bych na to nikdy nešel, nemyslím konkrétně Excalibur, myslím lidovou zábavu zaškatulkovanou coby muzikál.



Takže se ti líbilo téma.

Absolutně mě neoslovilo, ta doba roku 500 mi nic neříká. Když jsem se dověděl, že se jedná o Excalibur, půjčil jsem si populárně-vědecké knížky na téma Artuš, Rytíři kulatého stolu, Merlin. Pro zajímavost, zjistil jsem, že existuje, a to nepřeháním, asi 13 různých legend, přičemž se každá trošku liší. Například není vyloučeno, že hrad Camelot stál na území Francie.

Ale abych pořád na tu artušovskou legendu nenadával, úplně jem sežral Monty Pythonovy Rytíře kokosového oříšku - Hledání ztraceného grálu. Excalibur jsou vlastně staré pověsti anglické



Tak proč jsi do toho teda šel?

Za to může Michal Pavlíček, který mě oslovil. Mně se do toho moc nechtělo, ale Michal jelikož nádherně ovládá češtinu a přemlouvání, mi řekl zhruba tohle: "Podívej já udělám podešev (to je jako ta muzika), ty uděláš vršek ( to jsou jako ty texty) a jestli ty boty bude nosit kretén nebo inteligent, to už není naše věc." A dalším důvodem, proč jsem do toho šel, byla Michalova nádherná hudba. Tak, s dovolením, takhle snadno jsemse nechal přemluvit.



Jaké to je vrhnout se z undergroundu do té nejvyšší komerce?

Nevrhnul jsem se, byl jsem vrhnut, ale moc jsem se nebránil. Zase opakuju - to Michal Pavlíček.



Nemáš pocit, že ses zaprodal?

Cítím se tak, že jsem se trochu zaprodal, starým anglickým pověstem.



Jak konkrétně vypadala tvoje práce?

Na textech jsem pracoval něco přes rok. Bylo to o to těžší, že jsem to psal už do hudby. Michal mi průběžně dodával písničky ajá na ně psal slova. Pak se něco nehodilo, tak se to vyhodilo a dělala se nová věc, jako když se skládají puzzle. Skládáš Karlštejn a najednou koukáš, že máš kus Křivoklátu, tak to vyhodíš...



Texty se ti psaly jak?

Špatně. dlouhá, krátká nota. Dejme tomu, že musím najít pět dlouhých slabik v češtině, jo, z fleku mě napadne "já vám dám rád drát", což jde, ale nedává to smysl, proč bych vám rád dával drát? Nicméně se to nějak splichtilo, ale vyvstal další problém,já totiž neumím milostné písně. Písně kde zpěvák či zpěvačka vyznává lásku neumím, nevím proč, ale neumím. Proto byl v závěru přizván Sahara, kterej s tou češtinou žongluje neuvěřitelným způsobem. Takže milostné písně dělal Sahara a játo ostatní.

Ale ta práce pořád vlastně není hotová, myslím, že ta doba nastane tak dva dny před premiérou. Jsou to sice maličkosti, dlouhý á, dlouhý ú. Nicméně každou chvíli mi Michal volá, že je třeba upravit ten nebo ten řádek v té a té sloce.



Jak se ti líbí práce režiséra Vladimíra Morávka?

To je takový zvláštní pán, mám za to že je introvert, na společných schůzkách se ani moc nevyjadřoval. Ale když jsem viděl nazkoušenou první půlku jen tak bez kostýmů, bez efektů, bez světel. Na tom pódiu se neustále něco děje, je tam pohyb,je tam nádhernej maglajz. Diváci nebudou poslouchat texty, budouse dívat na ten krásnej mumraj. Což vítám.

Když jsem o pauze ptal lidí, jak se jim to líbí, tak všichni říkali, že se jim to hezky hraje. Myslím, že to byl Michal kdo řekl, že až tím scénickým zpracováním, je to ono. Nemluvil o muzice, ale o divadelním zpracování. Morávek je kouzelník.





A co kdybys zase dostal nabídku od Michala, nota bene na téma tobě bližší. Šel bys do toho znovu?

To je to kdyby. Kdyby byly v prdeli ryby. Za jiný situace, kdyby tam byl Michal Pavlíček a kdyby ta muzika byla tak krásná, jako v tomhle případě a kdyby byly v prdeli ryby, asi jo. Taky mě zlákaly prachy, sice jsem ještě neviděl ani pětník, ale.



Připravuješ v současnosti něco?

Už asi tři roky pracuju s kolegama Kormanama na desce. Kormani jsou cikáni rómského původu, jak jsem se dozvěděl z novin, ale teď jsme pohádaní, což ale je plus. Jsem s těma Kormanama natolik spřátelen, že se můžeme i pohádat. Tak až se udobříme bude deska.



Cítíš se víc jako spisovatel, malíř, spisovatel, textař.

Na to mám naučenou odpověď. To je podle toho, jak se člověk probudí, v mým případě já. Dva týdny hrozně rád maluju, dva týdny dní moc rád skládám, příští týden radši nic nedělám. Za to může biochemie ve mně, necítím se býti ničím z těch disciplín víc.





Kdo za to může?

Parta lidí, kteří dali Excalibur dohromady, je ve světě muzikálů naprosto nová. No uznejte, hudba: Michal Pavlíček, texty: Vlasta Třešňák, Jan Sahara Hedl, režie: Vladimír Morávek.

A ani obsazení není zrovna běžné, I když samozřejmě nechybí jména muzikálových hvězd jako Lucie Bílá, Kamil Střihavka, Daniel Hůlka atd. , ale vedle nich stojí v jedné řadě (pardon sedí kolem jednoho stolu) nekonformní interpreti: Michael Kocáb, Vladimír Marek, nebo Martin Pošta.

Muzikál EXCALIBUR měl premiéru 3. listopadu 2003 v Divadle Ta Fantastika, Karlova 8, Praha 1, www.tafantastika.cz. Hrát se bude pondělí až sobota  od 18 hodin, v sobotu a v neděli také od14 hodin.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11