WWW + Peťo Tázok & Karaoke Tundra + Vladimir 518 + Hugo Toxxx, Praha, 12. 5. 09
19.5.2009 | Autor: Petr Bořuta | sekce: živě
Anděrova dikce se valí jako obří důlní stroj, slova nepostřehnutelně tikají v uších a díky projekcím míhají i před očima. Slabiky Sifon sype systematicky. Síť skladby už řinčí pod náporem bořícího řevu... V našlapaném Roxy se křtu dočkala čerstvá deska Tanec sekyr čtyřčlenné skupiny WWWAlbum Peťo Tázoka & Karaoke Tundry. Neordinérní hip-hopový večírek.
Oficiální začátek hudební produkce, půl osmá, rychle míjí a před pódiem se srocené šiky rozhodně netvoří. O hodinu později už to s počtem fanoušků vypadá daleko lépe. Rovných kšiltů a pytlovitých kalhot široko daleko pomálu, přicházející Tázok má styl anglického milovníka golfu. Chybí jen rukavička. Říct hip-hop by bylo urážkou jen možná, přívlastek abstraktní určitě. Tázokova drobnokresba příběhy brutálně konkretizuje. Postavy skládá z drobných dílků sebe sama, ale po stvoření už je nechá utíkat vlastním tempem. Zdeno Ibalgin, Tomáš Točáky nebo Nikolaj Netušim. Obyčejní lidi, akorát má každý uvnitř skříně na ramínku pověšeného kostlivce a každý z nich je tak trochu blázon. Konkrétno potvrzují Tundrovy chladné beaty odsypávající podle pevného jízdního řádu. Vlak je dobře zajet, jen si rapující Peťo často chodí k notebooku pro nápovědu, když zrovna neví, kudy se vydat. Dvojice samozřejmě vybírá hlavně kusy z půl roku starého Alba, čerpá ale i ze starších zdrojů. Na závěr přihazuje Tázok improvizovanou slam poetry a kotel se pomalu začíná tavit. Nebo je alespoň vřelejší než dotyk finančného poradca.
„Bavíte se, kurvy?“ uvádí se Vladimir 518 a Hugo Toxxx. Nejsem sám, komu jejich drsňácká póza v kontrastu k vystoupení předešlému nesedí. Protáčejí hlavně skladby z Vladimírovy sólové desky Gorila vs. Architekt. Dostává se tak na H.C.H.B., Václávák nebo temnou Chci k ohni blíž, kterou pro Vladimíra složil Sifon z WWW. Právě jemu je po půlhodině předáván prostor a publikum.
„Těsto z ocele disproporce v rozměrech otisk po stisku ve hmotě v objemu po stopě rozběhu ve střehu dotyku ve smyku nad tělem nezměrně mezerou pro chvíli zážehu rozvine přepětí během letu kilometru.“ Neúprosná dikce Sifona, ústřední postavy legendární pražské skupiny, se valí jako obří důlní stroj a posouvá všechny texty o dva řády výš. Slova nepostřehnutelně tikají v uších a díky projekcím míhají i před očima. Slabiky Sifon sype systematicky. Síť skladby už řinčí pod náporem bořícího Anděrova řevu, dost místa ale zůstává i pro stále významnější část dnešní sestavy WWW, Milesu. Úvodní Těsto z ocele končí strhujícím technoindustriálním beatem.
Jede se z kopce, zvuk nabírá na dunivosti a podtrhuje proplétající se beaty čarou jednou, dvěma, třemi... Většinu času jsou oči přimknuty k ústům obou svérázných recitátorů, čistě instrumentální Evropa si ale žádá jiný poutač zraků. Anděra to dobře ví a přistupuje k laseru. V rukou má svítící tyčinku, pod sebou optický senzor, jenž snímá pohyb. Tyčinka vytváří určitý zvuk v závislosti na vzdálenosti a natočení. Oči nemrkají, tečou, pusa slintá, instinkt je vystižen – přichází Karamel, jedenáct let stará klasika v nové syrovější konzistenci.
Celá deska Tanec sekyr je přehrána tak jak leží a běží, jen je občas přerušena otřesy téměř tři roky starého Neurobeatu. Konkrétně například Lexikonem a Sifonovou neuvěřitelnou flow, kdy se mu slova na jazyku válí jen v řádech milisekund. Pak už jen jeden flák a jde se křtít. Bez pompy a lesku, jen sekt, prosté objetí všech zúčastněných a dvě frisbee hozené do davu. Nic víc, účinkující mizí za oponou. To si ale diváci nenechávají líbit a pět minut řičí po přídavku.
„Chci ji ze sebe setřást, stojí mi v cestě – budoucnost.“ Myslel jsem, že vřeštět agresivněji než ve studiové verzi Tikajícího muže není v lidských silách, teď mám ale strach, kdy Roxy spadne. Nemůže vydržet stát, tohle není letní přeháňka, ale čarodějnice vítající hromobití. Nosím hodinky, abych měl svůj čas pod kontrolou, něco mi říká, že se blíží zdrcující finále. „Zakousla se mi do nohy jak vzteklá fena a trhá a nemá, nemá nikdy dost!“ Ty čekáš, že ještě něco přijde? Ne, vše je absolutně rozloženo, hlediště leží v radostné apokalypse. Písek odbíjí jedenáctou. Něco dalšího dodávat by se neslušelo, jen někdo řekne: „Tak se uvidíme na Třech sestrách.“ A není to vtip...
Pak už jen ticho a bílej klid. Do rána tak dlouho, jdu si odpočinout do stínu lamp.
Setlist WWW: Těsto z ocele, Kůň, Žena líže kost, Míč, Urychlovat nekonečno, Rybník, Anatomie, Ve stínu lamp, Evropa, Karamel, Prkno, Drát, Velký třesk, Ohni se mnou pojď, Lexikon, Tanec sekyr; přídavek: Kouř, Tikající muž
WWW + Peťo Tázok & Karaoke Tundra + Vladimir 518 + Hugo Toxxx, Praha – Roxy, 12. 5. 09
Oficiální začátek hudební produkce, půl osmá, rychle míjí a před pódiem se srocené šiky rozhodně netvoří. O hodinu později už to s počtem fanoušků vypadá daleko lépe. Rovných kšiltů a pytlovitých kalhot široko daleko pomálu, přicházející Tázok má styl anglického milovníka golfu. Chybí jen rukavička. Říct hip-hop by bylo urážkou jen možná, přívlastek abstraktní určitě. Tázokova drobnokresba příběhy brutálně konkretizuje. Postavy skládá z drobných dílků sebe sama, ale po stvoření už je nechá utíkat vlastním tempem. Zdeno Ibalgin, Tomáš Točáky nebo Nikolaj Netušim. Obyčejní lidi, akorát má každý uvnitř skříně na ramínku pověšeného kostlivce a každý z nich je tak trochu blázon. Konkrétno potvrzují Tundrovy chladné beaty odsypávající podle pevného jízdního řádu. Vlak je dobře zajet, jen si rapující Peťo často chodí k notebooku pro nápovědu, když zrovna neví, kudy se vydat. Dvojice samozřejmě vybírá hlavně kusy z půl roku starého Alba, čerpá ale i ze starších zdrojů. Na závěr přihazuje Tázok improvizovanou slam poetry a kotel se pomalu začíná tavit. Nebo je alespoň vřelejší než dotyk finančného poradca.
„Bavíte se, kurvy?“ uvádí se Vladimir 518 a Hugo Toxxx. Nejsem sám, komu jejich drsňácká póza v kontrastu k vystoupení předešlému nesedí. Protáčejí hlavně skladby z Vladimírovy sólové desky Gorila vs. Architekt. Dostává se tak na H.C.H.B., Václávák nebo temnou Chci k ohni blíž, kterou pro Vladimíra složil Sifon z WWW. Právě jemu je po půlhodině předáván prostor a publikum.
„Těsto z ocele disproporce v rozměrech otisk po stisku ve hmotě v objemu po stopě rozběhu ve střehu dotyku ve smyku nad tělem nezměrně mezerou pro chvíli zážehu rozvine přepětí během letu kilometru.“ Neúprosná dikce Sifona, ústřední postavy legendární pražské skupiny, se valí jako obří důlní stroj a posouvá všechny texty o dva řády výš. Slova nepostřehnutelně tikají v uších a díky projekcím míhají i před očima. Slabiky Sifon sype systematicky. Síť skladby už řinčí pod náporem bořícího Anděrova řevu, dost místa ale zůstává i pro stále významnější část dnešní sestavy WWW, Milesu. Úvodní Těsto z ocele končí strhujícím technoindustriálním beatem.
Jede se z kopce, zvuk nabírá na dunivosti a podtrhuje proplétající se beaty čarou jednou, dvěma, třemi... Většinu času jsou oči přimknuty k ústům obou svérázných recitátorů, čistě instrumentální Evropa si ale žádá jiný poutač zraků. Anděra to dobře ví a přistupuje k laseru. V rukou má svítící tyčinku, pod sebou optický senzor, jenž snímá pohyb. Tyčinka vytváří určitý zvuk v závislosti na vzdálenosti a natočení. Oči nemrkají, tečou, pusa slintá, instinkt je vystižen – přichází Karamel, jedenáct let stará klasika v nové syrovější konzistenci.
Celá deska Tanec sekyr je přehrána tak jak leží a běží, jen je občas přerušena otřesy téměř tři roky starého Neurobeatu. Konkrétně například Lexikonem a Sifonovou neuvěřitelnou flow, kdy se mu slova na jazyku válí jen v řádech milisekund. Pak už jen jeden flák a jde se křtít. Bez pompy a lesku, jen sekt, prosté objetí všech zúčastněných a dvě frisbee hozené do davu. Nic víc, účinkující mizí za oponou. To si ale diváci nenechávají líbit a pět minut řičí po přídavku.
„Chci ji ze sebe setřást, stojí mi v cestě – budoucnost.“ Myslel jsem, že vřeštět agresivněji než ve studiové verzi Tikajícího muže není v lidských silách, teď mám ale strach, kdy Roxy spadne. Nemůže vydržet stát, tohle není letní přeháňka, ale čarodějnice vítající hromobití. Nosím hodinky, abych měl svůj čas pod kontrolou, něco mi říká, že se blíží zdrcující finále. „Zakousla se mi do nohy jak vzteklá fena a trhá a nemá, nemá nikdy dost!“ Ty čekáš, že ještě něco přijde? Ne, vše je absolutně rozloženo, hlediště leží v radostné apokalypse. Písek odbíjí jedenáctou. Něco dalšího dodávat by se neslušelo, jen někdo řekne: „Tak se uvidíme na Třech sestrách.“ A není to vtip...
Pak už jen ticho a bílej klid. Do rána tak dlouho, jdu si odpočinout do stínu lamp.
Setlist WWW: Těsto z ocele, Kůň, Žena líže kost, Míč, Urychlovat nekonečno, Rybník, Anatomie, Ve stínu lamp, Evropa, Karamel, Prkno, Drát, Velký třesk, Ohni se mnou pojď, Lexikon, Tanec sekyr; přídavek: Kouř, Tikající muž
WWW + Peťo Tázok & Karaoke Tundra + Vladimir 518 + Hugo Toxxx, Praha – Roxy, 12. 5. 09
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/zive/WWW-Peto-Tazok-Karaoke-Tundra-Vladimir-518-Hugo-Toxxx-Praha-12-5-09~19~kveten~2009/
Komentáře
&;
