19.11.2006 | Autor: Zuzka Balounová | sekce: živě
 fotogalerie Byl to opravdu Nervák. Zatímco vyprodanou Lucernu klátilo vedro, na pódium se přivalila Armáda Špásu, aby spolu s J.A.R. oslavila narozeniny ve velkém stylu. A my jsme byli u toho.

"Srovnali záda, se navoněli vida
obtančili mola
do oka chtěli se dívat
měnit výrazy
neudržovat páry
kolena povolili
košile jim vlály
porozhlédli se, jaři
začali se bavit
a vo to přece jde, ne?"

Ano, tohle je idea formace J.A.R. Poselství a zároveň filosofie, kterou se pánové Holý, Viktořík, Bárta, Klempíř, Chyška, Jelínek, Zbořil, Balzar, Kaspar a Kop řídí na každém svém koncertě.
Co se týká nejnovějšího kousku z jejich dílny, desky Armáda Špásu, platí tyhle zásady do posledního puntíku. Víno, zpěv, ženy, sex, divoké večírky, funky, rap a "takový maso, jaký vám žádnej řezník nenabídne" jsou vražednými zbraněmi, které J.A.R. vytasili i tentokrát.
Koncert k 17. narozeninám společné (a zatraceně plodné) hudební spolupráce byl krutě poznamenán nejen okolnostmi, kterým se při daném množství lidí (a v Lucerně) zřejmě nelze vyhnout, ale i nevalným zvukem, kterému by se předejít jistě dalo. Při složitosti textů J.A.R. je dobré nazvučení podmínkou slibující příjemný hudební zážitek. A tohle (bohužel?) platí i naopak. Když pomineme mouchy a rozmary techniky, vyjde nám z rovnice o deseti známých jednoduchým výpočtem zahrnujícím kromě statistiky i energetickou smršť seslanou z božských sfér Ega a Parodie s lidskou tváří výsledek skvělého hudebního výkonu.

Jak už jsem psala, i přes špatný zvuk a prostředí značně připomínající saunu (nebo spíš páru) nelze popřít nesporné hudební kvality pánů z J.A.R. stejně jako fakt, že výslunní trůnu nejlepších českých koncertních kapel rozhodně jen tak neopustí. Nehledě na to, že by jim to neprošlo. A to jim projde leccos.