6.10.2008 | Autor: Ladislav Řehounek | sekce: živě O koncertu Coldplay v Praze se spekulovalo takřka po vydání každé nové desky. Nakonec dorazili teprve nyní, po osmi letech muzicírování a vydání letošní Viva la Vida or Death and All His Friends. A možná právě proto se večer v O2 Areně nesl ve znamení protikladů.

Nemá smysl řešit, zda-li Colplay hrají mainstream nebo alternativu. Tak či onak už dávno nejsou indie senzací a i v Česku, protkaném konzervativními hudebními kanály, se z nich stala masová záležitost. Odrazilo se to v návštěvnosti koncertu, kdy O2 pořadatelé mohli hrdě ohlásit „vyprodáno“, ale i na samotném publiku. To, co jeden považuje za nadšené publikum tvořící výbornou atmosféru, druhý vidí jako kámen úrazu celého koncertu. A zcela oprávněně.

Chudák Hammond...

Nestává se zas až tak často, aby se v Praze v roli předskokana objevilo jméno známé, aktuální, zajímavé a k tomu všemu navíc v tuzemské premiéře zároveň. Jenže prvotní nadšení nad výběrem, kterým padl na sólový projekt Alberta Hammonda Jr. z newyorských The Strokes, bleskurychle opadlo hned se začátkem jeho vystoupení. Ve vší vážnosti se nedá napsat nic víc, než že set trval něco okolo čtyřiceti minut. Totiž, ani s nadsázkou se nedá mluvit o nazvučení, a ve finále tak šlo nanejvýš o nerozpoznatelnou snoušku hluků. O to větší škodou je, že aktér sám je v tom – s největší pravděpodobností - bez viny.

Okolo deváté byla plocha arény takřka zaplněná (Mimochodem, je zajímavé, že když bylo v O2 areně vyprodáno minule a předminule, končil dav lidí někde na úrovni zvukaře, zatímco tentokrát se na plochu sotva vtěsnil....) a po čtyřicetiminutovém čekání se libeňskou halou rozeznělo intro v podobě Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji a plynně navazující Life In Technicolor - úvodní skladby z Viva La Vida or Death and All His Friends. Ano, Coldplay.

Chris Martin na kytaru, Chris Martin na klávesy...

Frontman Chris Marin se chopil kytary a spolu se svými druhy spustil nedávný singl Violet Hill. Pravá rozehřívačka pro už tak natěšené publikum ale přišla záhy, kdy Martin usedl za klávesy a halou se rozezněl Clocks, jeden z nejznámějších hitů, následovaný pomalou In My Place. V tu chvíli vyplynulo charisma, kterým kapela dokáže emotivní pomalou skladbu v její koncertní podobě – nikoliv hudebně, ale projevem - posunout do zcela jiné roviny – roviny nadsázky a šou, aniž by přitom ztratila cokoliv ze své pověsti nebo aniž by působila křečovitě. Kdo někdy navštívil třeba koncert Travis, ví, o čem je řeč.

Vyjma Yes došlo během večera na všechny skladby z aktuálního alba, z trojice předchozích desek pak dostaly prostor především singly. Mnohé překvapil split dvojice písní God Put A Smile Upon Your Face a Talk, kterou Coldplay odehráli na okraji pódia v taneční verzi (sami tomu říkají techno). K závěru pak výběr padl na instrumentálku Postcards From Far Away, jež má vyjít v listopadu na EP skladeb, které se nedostaly na poslední desku, a dvojici singlů, jistým způsobem evokujících epochální atmmosféru – Viva la Vida a Lost!.

Celou třetinu setu ale tou dobou měla kapela ještě před sebou. Z tribuny v zadní části haly nejprve se španělkami a mandolínou odehrála krátký akustický blok zahrnující (jinak na klávesách postavenou) baladu The Scientists a nevydanou countryovku Death Will Never Conquer, zpívanou bubeníkem Willem Championem, a poté se hned dvakrát vrátila na hlavní pódium. Set vyvrcholil singlem Yellow z debutu Parachutes a úplný závěr pak patřil v tento večer již podruhé zaznívší Fix You.

Zábava pro masy?

Coldplay nepřijeli překvapit, de facto ani neměli čím. Přijeli se předvést, splnit pár fanouškovských snů a potvrdit pověsti, které o nich kolují. V tomto nezklamali. Samotná hudba londýnské čtyřky má svou atmosféru a dost možná že pro masu, která na koncert zajde jednou dvakrát do roka ji měl i tento večer. Jenže pro ty ostatní se právě publikum stalo kámenem úrazu.
V kontrastu s atmosférou hudby Coldplay přeci jen poněkud intantilní mexické vlny nebo mávání mobilními telefony nejednomu člověku navodilo otázku, kam že to zas vlastně vlezl? Vážně to jde sobě? Inu, potvrdilo se pořekadlo, že z opakované lži se stává pravda. Ano, večer plný protikladů.
Když příště Coldplay některý z osvícených promotérů přivezte na nějaký festival, kde si kapela odehraje to svý, bude to fajn...

P.S.: A co vy? Šli jste na Coldplay, nebo na šou?