13.1.2012 | Autor: Petr Škuta

Play On/Sony Music (38:59)
Přiznám se dobrovolně a bez mučení, ve frankofonní hudbě se příliš nevyznám. Jsem spíše odkojený tóny z druhého břehu lamanšského průlivu. O nové naději francouzského šansonu, Isabelle Geffroy alias Zaz, jsem však již slyšel hodně.

Za krátký čas toho stihla mladá zpěvačka opravdu dost. Vystupovala před deseti tisíci lidmi na stadionu Hendaye, jamovala s Chilany v Casablance, zpívala písně Edith Piaf v srdci Sibiře, koncertovala v kolumbijském solném dole a stačila si zahrát v takových odlehlých částech světa, jako je Malajsie. Povedl se jí ovšem také jeden opravdu husarský kousek – její rok stará debutová deska vyšla konečně v hudební konzervě zvané Česká republika!


A co že to všichni na téhle charismatické Francouzce mají? Já vidím především vyzrálou hudební osobnost s výrazným a nezaměnitelným hlasem. Zaz střídá polohy a dokáže být něžná, stejně jako divoká s nakřáplým ječákem. Skvělý „základ“ dobré desky… Pokud se ale její interpretační a hlasové kvality spojí s výbornými písničkami, vkusnými aranžemi a vyzrálým muzikantstvím, je na nadprůměrnou desku zaděláno. Zaz bývá často přirovnávána k Édith Piaf a tuhle legendu nepřipomíná jen svým talentem, ale i žánrem.

Deska je opravdu výborně nahraná a zaranžovaná – kytary ve stylu gipsy jazzu Djanga Reinhardta, „pobrumující“ kontrabas, metličky, tahací harmonika, dechy, housličky. Akustická nirvána! Nemůžu jinak, než dát plný počet. Doufejme jen, že zpěvačka svou druhou deskou nespadne do rozbředlých vod komerčního popu.

Zlatý hřeb: Les Passants
Zní to jako: vyzrálá šansoniérka s nezaměnitelným hlasem

Body: