23.8.2011 | Autor: Jan Simandl

Sony Music (53:47)
Opět o něco méně rocková a opět o něco popovější. Tak by se dala ve stručnosti popsat nová deska Holanďanů Within Temptation. Po dost bezradném přešlapování na místě na albu The Heart of Everything provázelo novinku velké očekávání, zda se kapela pokusí nasměrovat svoji tvorbu trošku jiným směrem či se vrátí k dřívějšímu tvrdšímu vyznění. Hned na začátku je nutné říci jednu věc: žádný návrat ke kořenům se nekoná.
Pokud tedy snad někdo doufal, že se Within Temptation přikloní zpět ke svým metalovým začátkům, tak ho album patrně zklame. The Unforgiving pokračuje v trendu předchozích alb a je ještě méně dravé, kytarové a říznější než předchozí desky. Je to sbírka dvanácti příjemných, nenáročných pop-rockových skladeb, kde kytary hrají až druhořadou úlohu. Většina písní tak stojí (jak je už u WT zvykem) především na bombastické orchestraci a kytary s ostatními nástroji skladby pouze doplňují a nic na tom nezmění ani těch několik málo výraznějších riffů či krátkých sól.
The Unforgiving je doslova nabité hity a plné chytlavých melodií, které podtrhuje a zvýrazňuje kouzelně něžné hlas zpěvačky Sharon den Adel. A ať už se jedná třeba o svižnější In the Middle of the Night nebo pomalou Lost (která trošku připomíná dřívejší tvorbu), ani na minutu se nedostavuje pocit nudy nebo dojem, že je nějaká skladba jen vata na vyplnění stopáže.
Krom jistého "ubrání na plynu" si lze na albu všimnout ještě jedné zajímavé věci. Skladby mají mnohdy dost taneční rytmus, v písních jsou často použity samply na úkor symfonických pasáží a vůbec celé album díky použitým efektům a produkci zní mnohem více elektronicky, tanečně a popově. Naprosto evidentní je to například ve skladbě Sinéad, ke které byl natočen i klip, odehrávající se na diskotéce (a skladba sama opravdu jako diskotékový hit zní). I v jiných písních (Shot in the Dark, Faster) je znatelný posun k přístupnější formě hudby, kterou tak mohou Within Temptation prezentovat stále širšímu publiku.
Holanďané tedy ukázali, kam hodlají do budoucna hudebně směřovat. Za svým gothic-metalovým obdobím udělali na The Unforgiving definitivně tlustou čáru (hodně bych se divil, kdyby se na příští desce vrátili někam do časů Mother Earth) a nezbývá, než se s tím smířit. Zároveň ale jasně předvedli, že skutečně umí udělat kvalitní popové album plné svěžích nápadů a hitů, které hned nevyšumí do ztracena.

Zlatý hřeb: Lost, In the Middle of the Night
Zní to jako: skvěle nazpívaný příjemný rock na odreagování

Body: