12.7.2010 | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Records (79:35)
Po kompilaci Žabí hlen, jež vyšla v roce 2008 a nabídla sestřih mnoha soukromých vystoupení party, jež nemá a neměla na naší scéně obdobu, vychází tedy druhý „výběr“, tentokráte Vladislava Zadrobílka, z let 1979 - 1981. Zajímavé je samozřejmě již pojetí, tedy, jak a co vybral Mirek Slavík (první album), a Zadrobílek. Z masy nahrávek by totiž šlo metodou střihu vybírat řadu dalších, jistě stejně vzrušujících alb. Pro mladší, a všechny, libující si v nejaktuálnějších trendech trocha historie: Žabí hlen bylo sdružení nehudebníků, okouzlené dobrodružstvím tvoření hudby, improvisací, rizikem. Mohla by to být omezení, v případě Žabího hlenu je to výhoda. Album je hodně perkusivní, jako motto by mohl znít úryvek z přednášky filosofa Ladislava Hejdánka: „je teda nějaká chyba, je tam omyl, a je tam účelnej“, zde označený jako „nejpodstatnější část přednášky“. Protože pokud ŽH dělal nějaké chyby, neuvědomíme si to, vše je zde funkční, vše „hraje“. Na osmdesáti minutách není hluchý moment, a pokud si libujete v hudbě, neohlížející se v podstatě na nic, máte-li rádi například západoněmecké Can, berte to jasný tip.

Zlatý hřeb: celé album
Zní to: naprosto nadčasově

Body: