11.11.2003 | Autor: Michal Husák

Century Media/M.A.B. Records (55:22)
Že by nevyzpytatelní seveřané dopláceli na nepochopení? Minulá deska Judas Christ vybočila z řady, zářila všemi barvami a vpřed ji táhlo množství expresivních, třaskavě poutavých nápadů. Reakce byly nadšené, snad poprvé od přelomového dílka Wildhoney. Lup ho, osmá řadovka Prey je na světě a znovu z ní zní ukázněný gothic rock zahalený do intimní mlhy, z níž jen pozvolna vystupují náznaky.
Nakonec se opět vynoří spousta zajímavého, zvlášť pokud dokážeme vnímat třináctku skladeb jako sevřený kus hudby. Johan Edlund a spol. oželeli razanci a prvoplánovou chytlavost. Nemusí to být a priori špatná zpráva. Řekněte sami - nezačala vám časem vlezlost Vote For Love dlabat díru do hlavy? Novinka je prostě komornější, sevřenejší. O to víc mohou vyniknout lahůdkové drobné detaily. A že jich album nabízí. Přesto se neustále vrací pokušitelská myšlenka, že nějaký ten nosný moment by nezaškodil. Mělo ho album Skeleton Skeletron, k němuž Edlund novinku v přeneseném významu připodobňuje, konec konců ho mělo i vyloženě uspávací A Deeper Kind Of Slumber.
Potíž určitě netkví v nedostatku silných idejí. Nebylo by přece tak těžké představit si singlovou Cain v rázném, zrychleném provedení, nemluvě o Wings Of Heaven a Carry Your Cross And I'll Carry Mine. Nezbývá než respektovat, že Tiamat (do sestavy se mezitím opět vrátil věčný kytarový poutník Thomas Peterson) zvolili tentokrát menší obrátky.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11