21.11.2002 | Autor: Petr Korál

Spitfire/BMG (56:15)
Vlastně ani nevím, proč se americký zpěvák a kytarista Ted Nugent (za měsíc oslaví své už třiapadesáté narozeniny) ve zdejším zeměpisném prostoru nikdy nedočkal věhlasu adekvátního nejen svému umění, ale především srovnatelného s některými jeho u nás naopak až přehnaně uznávanými krajany. Jeho jméno tu zřejmě už navždy zůstane synonymem kvality jen pro pár 'vědoucích' muzikantů. Ani nová - byť výtečná! - Nugentova deska na tom pravděpodobně zhola nic nezmění.

Ovšem co na ní vlastně recenzovat? Je svým způsobem stejná jako většina starších Nugentových počinů, což ovšem v tomhle případě neznamená výtku. Právě proto, že tento pán vyloženě slabou nahrávku možná nikdy nenatočil... Nevím, jak to dělá, ale jednoduše řečeno, vzdor přibývajícímu věku nijak nestárne. I řada daleko mladších muzikantů by mu mohla závidět! Znovu nabízí náramně divoký dirty rock'n'roll, zahraný a zazpívaný s ohromnou chutí a syrovostí v klasickém obsazení kytara-basa-bicí. Odvaz, energie a štiplavá zábava včetně úderných, mnohdy lechtivě dvojsmyslných sloganovitých textů,to je Ted Nugent. O tom se nepíše, to se musí poslouchat... Ksakru, koncert současného 'Nuge Bandu' (s vynikajícím Marcem Mendozou u baskytary) bych si okamžitě střihnul, protožena něm to musí být ještě větší mazec!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11