27.3.2007 | Autor: Roman Jireš

Maximum Underground (193:08)
Co více si mohou příznivci drsného šansoniéra a hudebního experimentátora Toma Waitse přát? Tři alba s více než třemi hodinami srdce drásající muziky, šestapadesát nových i starších písní a devadesát čtyři stránek bookletu jsou opravdu reprezentativní ukázkou tvorby jedné z nejoriginálnějších osobností současné moderní hudby. Zatímco první deska nazvaná Brawlers přináší především Waitsovu představu blues, tedy zahrané v rychlejším tempu, plné špinavých zvuků a těžko popsatelného (ne)zpěvu, druhá část Bawlers potěší hlavně milovníky Waitsovy hry na piano a atmosféry ranního baru. Třetí deska pod jménem Bastards nabízí výsledky Waitsova hledání možností uplatnění elektronické hudby v jeho obdivuhodném kabaretu. A dokazuje, že téměř vše, co Waits dělá, je značně nekompromisní. A dobré.

Zlatý hřeb: LowDown, Tell It To Me, Dog Door
Zní to jako: Nike Cave, hodně sjetý Pavel Bobek

Body: