10.6.2008 | Autor: Jaroslav Riedel

EMI (61:07)
Sarah Brightman ztělesňuje jednu neochvějnou jistotu: ať se pustí do čehokoli, vždy to bude postrádat vkus. V dějinách pop music se našlo mnoho bizarních osobností, kteří dokázali špatný vkus přeměnit v něco opravdu svérázného a postavit se tím do jakési konfrontace s konvencemi. Sarah Brightman taková není, je to prostě jen interpretka kýčů - proto taky ostatně je tak úspěšná. Začíná to už názvem Symphony, pokračuje přizváním z minula osvědčených hostů (Andrea Boccelli) a obalem se zpěvačkou coby postavou z fantasy příběhu a končí nabubřenou hudbou, splácanou z muzikálových melodií, techna, exotických příměsí, rocku a symfonického orchestru.

Zlatý hřeb: nic
Zní to jako: kýč

Body: