30.12.2006 | Autor: Ivan Ivanov

Deutsche Grammophon/Universal (48:39)
Po natočení Stravinského Příběhu vojáka a účasti v Prokofjevově Péťovi a vlkovi před léty, si Sting opět odskočil do sféry vážné hudby. Tentokrát přímo do vrcholného období anglické renesanční loutnové hudby, jehož je skladatel John Dowland (1536-1626) zásadním představitelem.
Třiadvacet skladeb pro loutnu a hlas, které Sting natočil za doprovodu uznávaného loutnisty Edina Karamazova, běžnému posluchači populární hudby učarují spíš svými vnějšími jevy jako jsou melodičnost, křehkost a nálada Shakespearových sonet. Ale ani vyznavači klasické hudby by nemuseli nad touto deskou ohrnovat nos, neboť Sting se svým neškoleným hlasem a netradičním pojetím se záviděnihodným přehledem a poctivostí dokázal vystihnout hudební poselství autora v celé jeho rozmanitosti. Kdybych si měl vybrat mezi poslední Stingovou desku Sacred Love, která mi ještě leží v žaludku, a touto deskou, volím druhou možnost i přes vědomí, že porovnávám neporovnatelné.

Zlatý hřeb: vzhledem k povaze desky kritéria populární hudby v tomto případě nelze uplatňovat
Zní to jako: kdyby Ritchie Blackmore kromě lásky ke středověké hudby vlastnil i více vkusu a přemýšlivosti, pokoušel by se dělat takovou hudbu.

Body: