26.2.2007 | Autor: Michal Husák

vlastní náklad (49:48)
Rudé kostry jsou cosi jako skrytý démant naší scény. Nesmírně šikovní (ale také neprůbojní a pokorní) muzikanti z jihu Moravy si před pár lety jednoho dne řekli, že svůj komplikovaný thrash metal začnou hrát na akustické kytary (!). Po dlouhých přípravách je tu už druhá deska (po Kytici lží z roku 2004) a je to opět veliká lahůdka. Oduševnělé písničky Koster jemně perlí v souznění kongeniálních melodií a poetických textů, které celku dodávají skutečně neobyčejnou náladu. Nemá snad ani kloudný smysl zkoušet si představit něco mezi kotlíkářským folkem, thrash metalem a obyčejným (ale zatraceně hitovým) rockovým písničkářstvím, navíc s precizní instrumentací, která hraničí s klasickou hudbou. To se zkrátka musí slyšet.

Zlatý hřeb: každou chvíli jiný a vlastně všechny
Zní to jako: naprostý originál

Body: