21.7.2011 | Autor: Petr Korál

Papagájův hlasatel (39:06)
11 let. Tak dlouhá doba utekla od vydání poslední řadové desky skupiny Plexis Už mi to kroutí nohy. Teprve nedávno se na světlo světa konečně vyklubalo dlouho slibované nové album a Plexis se za něj nemusejí stydět. Někdy se opravdu vyplatí nespěchat, neunáhlovat se a nezahlcovat trh zbytečnými počiny.
Novinka přináší ve své převažující většině až nebývale řízný, agresivní punk rock, místy dokonce lehce líznutý metalem a hardcorem. Vyznavačům Exploited, GBH a podobných spolků tato nahrávka zajisté příjemně podráždí jejich bubínky, třmínky a kovadlinky, jakož i sluchové centrum v mozku. V podstatě by se dalo říct, že Vohul to je esencí toho nejlepšího ze všech dřívějších desek kapely – tedy samozřejmě těch punkových, protože dvojka a trojka se stylově nacházely dočista jinde. Částečnými odbočkami si to Plexis šinou vlastně jen v jedovatém „kabáto-motörheadovském“ rock’n’rollu Blues starýho strejdy a v podobně laděném, ještě daleko chytlavějším popěvku Zas najednou.
Punk rock v podání Plexis vzor 2011 je ovšem poměrně ostrý i svým sdělením. Petr Hošek je ve svých textech někdy až nelítostně „společensky nakrknutý“ a nesmlouvavý (Betelgeuce, Manipulace), s odlehčujícím humorem a legráckami tentokrát dost šetří (výjimkami jsou Zkažený zuby a už zmiňované Blues starýho strejdy) a naopak tu a tam překvapuje nečekanou přemýšlivostí a posmutnělostí. Příkladem je Krize zabývající se nikoliv současným stavem ekonomiky, nýbrž tzv. krizí středního věku. I Hošek již má dávno svaté právo zpívat „Dívat se do zrcadla bolí, když už ti bylo čtyřicet, kam se poděl ten úsměv smělý, vše, cos chtěl světu vykřičet...“ Nemá cenu ale zároveň zastírat, že charismatický frontman Plexis z celkového pohledu nikdy nebyl bůhvíjaký básník a ani nový počin na tom nic zásadního nemění.
Stejně jako fakt, že Vohul to samozřejmě nepřináší nic závratně nového, objevného, natožpak převratného. Ale čekal to snad od Plexis někdo? Prostě „jen“ natočili výbornou punkovou desku, aniž by se stali parodií sebe sama. A to přece není vůbec málo!

Zlatý hřeb: Krize, Zas najednou, Slepý náboje
Zní to jako: důstojný návrat klasiků českého punku


Body: