7.12.2009 | Autor: Michal Husák

MonkeyWrench/Universal (36:33)
Předchozí desky Pearl Jam nebyly špatné, ale člověk nějak podvědomě necítil potřebu se k nim vracet. Alba po Yield mi osobně připadala čím dál zatrpklejší, až příliš z nich byla cítit jakási vandrácká folkrocková ošuntělost. Backspacer je cosi jako osvěžující obrození; prý za to může Bushův odchod do důchodu. Vůbec nejde o nějaké převratné novoty, ostatně jen pošetilec by něco takového žádal od kapely fungující dvacet let. Nezáleží ani na tom, kolik je tu ostřejších a kolik jemných songů. Někdy jde prostě všechno neuvěřitelně snadno, téměř samozřejmě. Nebo to tak alespoň vypadá. Devátá deska Pearl Jam je plná postupů a nálad, které dávno známe, ovšem ta chuť a přirozená lehkost, kterou je pestrá jedenáctka písniček prozářená, je odzbrojující.

Zlatý hřeb: není třeba hledat
Zní to jako: druhá míza Pearl Jam

Body: