28.1.2003 | Autor: Petr Korál

GUN/BMG (41:44)
Paradise Lost už nejsou novátory, jakými bývali po většinu 90. let, psal jsem na margo jejich minulého počinu BelieveIn Nothing. A také že nikdy nenatočili dvě stejné (rozuměj téměř zaměnitelně podobné) desky. Obojí zůstává v relativní platnosti i po vydání již devátého řadového počinu PL SymbolOf Life.

Uhrančivou náladotvorností a fascinující zasmušilostí si můžete být jisti: ať už jde o některé (avšak právě že jen některé) nadýchané, mrazivou nádherou obsypané melodické linie i zákruty, neméně potemnělé sugestivní obrazy v textech či podmanivé hlasové kreace Nicka Holmese. Přesto je novinka zase trochu jiná než její předchůdkyně. Ano, základje podobný jako na Believe In Nothing, tedy 'asimilační konfrontace' odkazu navzájem značně odlišných desek Draconian Times (gotický doom metal), One Second (výrazný příklon k rockově uplatněné elektronice) a Host ('Depeche Mode revival'). Ovšem přibyly nové ingredience, především - obecně řečeno - ještě mnohem víc tvrdosti a kytarové napruženosti než minule.

V konkrétnostech pak PL vstřebali třeba ovlivnění monstrózní 'pochodovou' hymničností Rammstein: považte, čekali byste od nich něco takového? Že tomu nevěříte? Tak si naprogramujte skladby 1 a 6, tedy Isolate a Perfect Mask, coby nejvýmluvnější důkazy mého tvrzení! Moc bych se divil, kdybyste v nich zmíněné Němčoury neslyšeli... Ano, PL začínají být ještě větší eklektici, než jste doufali - ať už čerpají ze své minulosti, anebo se vloupávají do cizích inspiračních sýpek. S invencí při tomhle počínání ještě naštěstí nejsouna štíru, ale... jak to jen říci? Nejlépe úplně jednoduše:co do základních písňových nápadů byla deska Believe In Nothing daleko silnější kolekcí. Tahle se oposlouchá rychle.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/01