11.8.2006 | Autor: Vojtěch Rynda

Columbia/Sony BMG (41:52)
Ten dojem nemůže být dvojsečnější. Novinka britských veteránů Primal Scream přináší perfektní muziku - ale z naprosto nepochopitelného směru. Parta kolem Bobbyho Gillespieho se už dvacet let potácí napříč rock'n'rollem a čas od času zachrání skomírající taneční scénu. Jenže do hájemství bluesových riffů a countryrockového jamování Rolling Stones ze začátku 70. let už jednou zapluli nedoceněným albem Give Out But Don't Give Up Up a dostali za to za uši, tak proč se tam vracejí? Snad že je opustil Kevin Shields, jenž měl zásadní vliv na elektronickém ladění posledních dvou desek. Nebo proto, že tradiční žánry jako country a folk zase letí, jak dokazují třeba Black Rebel Motorcycle Club. A nebo... a nebo je to jedno. Ať už mají Primals důvody jakékoliv, hrnou stařičký rock'n'roll jako nikdo. Velkolepé singly Country Girl a Dolls se netají svými inspiracemi (country, respektive New York Dolls), Little Death je LSD trip jak vyšitý a celé to končí krásným cajdákem s dementním textem. (Aspoň že tahle tradice zůstává zachovaná.) Slunce taky zapadá každý večer podobně, a stejně je to vždycky nádhera.

Zlatý hřeb: Dolls (Sweet Rock'n'Roll), Sometimes I Feel So Lonely
Zní to jako: Exile On Main St., Give Out But Don't Give Up

Body: