26.10.2011 | Autor: Ivan Ivanov

Roadrunner/Supraphon (57:14)
Nebudu machrovat a tvrdit, že starší tvorbu švédské kapely Opeth dobře znám a mohu porovnávat jejich desky. Jak se postupně posouvali od death metalu tímto či jiným směrem taky pořádně nevím, ale jako milovník art rocku model let sedmdesátých jsem dal na doporučení kamaráda, který se v této kapele vyzná a hle – mám objev. Opeth čerpají plnými doušky z odkazu progrockových věrozvěstů, jako jsou Gentle Giant, či King Crimson a jejich novinka je jako barevná koláž. Začíná krátkou klavírní předehrou, která postupně přechází do základního riffu, do toho se psychedelicky vmísí varhany, temná atmosféra houstne a v pravý okamžik se přidává vysoký čistý hlas zpěváka Mikaela Akerfeldta. Inspiraci hudbou staršího data odpovídá i instrumentář kapely, který zahrnuje i „dobové“ nástroje jako melotron nebo klasické Hammondky, které se krásně pojí s akustickými kytarami, či flétny. Co skladba, to jiné tempo či nálada, až do závěrečné pastorální melodie, která jakoby shrnuje nepředvídatelnost i mystiku celé kolekce. Pestré, neotřelé a muzikantsky naprosto dotažené album. Děkuji za doporučení a doporučuji všem, kteří milují prog rock a Opeth ještě nezaregistrovali.

Zlatý hřeb: Marrow of the Earth
Zní to jako: když smícháte Van Der Graaf Generator s Black Sabbath

Body: