27.1.2009 | Autor: Michal Husák

Roadrunner/Universal (43:33)
V souvislosti s kanadskými Nickelback se toho už hodně napsalo o jejich post-grungeových inspiracích, o „hetfieldovských“ hlasových polohách chlapáka za mikrofonem Chada Kroegera, o neobyčejném citu kapely napsat zdravě vlezlý rockový hit, ovšem na druhé straně také o určitém skladatelském schématismu a šablonovitosti. Asi nejrozumější se zdá na ně dnes nahlížet jako na zavedenou komerční rockovou veličinu se vším co k tomu patří - nablýskaná fazóna, skvěle promyšlená produkce, adekvátní řemeslná zručnost, výrazné melodie, šikovné aranžérské fórky, ale i spousta patosu, kýče a ústupků co nejmasovějšímu vkusu. Střízlivě vzato, aktuální deska Dark Horse tohle všechno naplňuje v pozitivním i negativním smyslu slova.

Zlatý hřeb: Burn It To The Ground
Zní to jako: současní nástupci komerčních mašin typu Mötley Crüe, Def Leppard nebo Bon Jovi


Body: