4.2.2010 | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Records (70:09)
Nápad skloubit světy hudby vážné, ke všemu současné, jazzu a rocku není nijak neobvyklý, leckdy bohužel zůstává u nápadu či dobré vůle – když se ovšem zadaří, stojí to za to. Jaké tedy je spojení Michala Nejtka (klávesy, jinak především Agon, soubor zaměřující se na současnou klasiku), Petra Tichého (kontrabas, např Alvik) a Štěpána Smetáčka (bicí a řada rockových kapel)? Na první poslech vzrušující, vůbec nevadí, že jde o instrumentálky. Všichni tři náležitě zúročují své zkušenosti, a tak třeba úvodní McCoy zní jako pěkně ujetý Dave Brubeck alterující s odvázaným Jimmy Smithem, následující Detune Me je výpravou, kdy průvodcem je zpočátku klidný kontrabas, vede nás ovšem do stále divočejší zvukové džungle, Pigmies in Pig May by se jistě líbila německým Can, a tak bychom mohli pokračovat. Dlouhé předčítání z pojednání předválečného surrealisty Bohuslava Brouka (ano, majitele obchodních domů Brouk a Babka) může někoho nudit, jiného naopak vybudit, jak je libo. A to platí pro celé tohle výtečné album.

Zlatý hřeb: McCoy
Zní to: bez jakýchkoli předsudků

Body: