30.11.2009 | Autor: Michal Husák

Warner (54:18)
The Resistance je album překypující snahou natočit zase o kus ambicióznější, opojnější a pestřejší dílo s velkým D. Jenže mnohé z toho, co z Muse až dopusud dělalo prvotřídní frajery, jako by se najednou obrátilo proti nim. Dříve vás jejich desky vtáhly na tobogán překotných zážitků a vy jste prostě nechtěli přestat. Chytře dávkovaný afekt a provokace nasazovaly korunu grandióznímu představení, v němž se brilantně poskládané postupy a motivy vypůjčené odjinud slévaly do osobitého rukopisu Matta Bellamyho a spol. Tentokrát je bohužel nutné se do vstřebání nahrávky napřed trochu „nutit“. Kapela se pustila do rozsáhlých orchestrálně-akusticko-syntetických experimentů a zjevně nebylo snadné vynořit se na konci s nějakým uchopitelným výsledkem. Zvlášť když ani základní melodické nápady nemají takovou sílu jako v minulosti. Nicméně něco z toho, co z Muse dělalo prvotřídní frajery, také zůstalo. Zejména zvláštní „odpudivě neodolatelná“ přitažlivost, která vás s přibývajícími poslechy zase začne nutit se k The Resistance znovu a znovu vracet.

Zlatý hřeb: MK Ultra, Guiding Light
Zní to jako: první poněkud rozpačitý počin Muse


Body: