28.3.2010 | Autor: Petr Korál

EMI (43:02)
Kolik kapel dokáže ještě po 23 letech nepřetržité existence vyrukovat se smysluplnou deskou? Ruku na srdce: naprosté minimum. Čest výjimkám, jako je třeba právě Mňága & Žďorp. Její nahrávky z 21. století mají kolísavou úroveň. Zatímco Web site story (2003) a Na stanici polární (2008) naznačovaly, jako by nejvýznamnější představitelé odjakživa bohaté valašskomeziříčské hudební scény pozvolna začínali mlít z posledního, album Dutý ale free patřilo k nejzdařilejším domácím počinům roku 2006 – a novinka opět výrazně překlápí misku vah na stranu kvality.
Přitom nepřichází vlastně s ničím zásadně odlišným, co bychom od Mňágy už neznali. Díky spolupráci s novým producentem (Ondřej Ježek) se sice zvuk lehounce posunul směrem k větší přirozenosti a „špinavosti“, ale to je spíše detail. U téhle skupiny prostě asi už navždy půjde jen o to, jak silné písničky (především hudebně, protože po stránce obsahové lze Mňáze za celé roky existence vyčítat jen máloco) ze sebe její frontman Petr Fiala dokáže dokáže vyplodit.
Tentokrát měl zjevně pozitivní tvůrčí období a jeho zhudebněné „neobyčejně obyčejné příběhy ze života“ je radost poslouchat. Navíc každá píseň je trochu jiná, dojde kupříkladu i na rozvernou countryovou dupárnu (Třetí tajemství) nebo reggae (Takže dobrý), tudíž vás v podstatě ani nenapadne něco o nudném, dávno prokouknutém kolovrátku. Takže dobrý? Rozhodně – spíš bych řekl hodně dobrý!

Zlatý hřeb: Zloději života
Zní to jako: Mňága & Žďorp nabírající další umělecký dech

Body: