9.8.2007 | Autor: Petr Korál

Interscope/Universal (56:32)
Král (nebo přinejmenším jeden z králů) hudební bizarnosti se vrací s deskou, která je mnohem melodičtější, v pravém smyslu slova písničkovější než obvykle. Částečně tak navázal na znamenité, z mého pohledu Mansonovo vůbec nejlepší – a trestuhodně nedoceněné – album Mechanical Animals (1998). Ovšem zůstal tak nějak na půli cesty. Na jednu stranu nahrávka nenudí, syrovost se prolíná s uvolněností a naopak, na stranu druhou opravdu silnými, zapamatovatelnými motivy hýří jen občas (pomíjím bonus CD, téměř diskotékově znějící remix skladby Heart-Shapped Glasses).
Album má nepopiratelně svébytnou atmosféru, myšlenkově zajímavé texty, vychytaný zvuk... ale Manson přece jen není bůhvíjaký písničkář. A novátor či progresivista už dávno taky ne.

Zlatý hřeb: Mutilation Is The Most Sincere Form Of Flattery
Zní to jako: ne zcela dotažený kompromis mezi tvrdostí a popem

Body: