14.4.2008 | Autor: Josef Rauvolf

Line Arts (35:32)
Přiznávám hned úvodem, že film Crash Road jsem neviděl, a nejspíš ani neuvidím, protože se v našich kinech opravdu moc neohřál. To aby nedošlo k nějakým nedorozuměním. Hudbu k němu nahrála kapela s příznačným názvem, z ranveje se dá nejen startovat, ale také na ní přistávat. Anebo, to při nezdařeném pokusu, skončit v plamenech... Album All Roads vyvolává, jako celek, silné asociace na tvorbu amerických psychedelických kapel z let 1966 až 1968, i něco z těch britských by se zde našlo. A není to jen v rozmlžených kytarách, ale v celkové náladě. To byl jistě záměr, stejně jako vydatný vliv britských kytarovek – ten má nejspíš na svědomí rodák z ostrovů Andrew John. Jeho nevtíravý, jemně melancholický projev krásně sedí k písním, které netlačí na pilu, ale příjemně plynou. Na albu, jež je vlastně studiovým projektem, se sešli zkušení muzikanti, a je to znát. Není přitom studené, neosobní. Jistě také díky Johnově zpěvu, který se do toho dokáže i pěkně opřít, jako v If The Rain Starts To Fall. Milé je hostování zpěvačky Charlotty Fairman (asi ji znáte spíš jako Charlie One) z pražských Ohm Square, zde ovšem v jiné, rockovější poloze. Jak již bylo řečeno, písničky plynou sice příjemně, když ale dohrají, těžko si je přivoláte. Je to tím, že v nich nenajdeme žádné drama?

Zlatý hřeb: It´s Great To Be A Whore
Zní to jako: San Francisko model 1967 říznuté britskými kytarovkami

Body: