02.02. | Autor: Josef Rauvolf

Guerilla Records (57:02)
Začíná to, pravda, jako by pěvec Radomil Uhlíř páchal ve svém svrškovém kokonu samohanu, pak se ovšem přidá saxofon Jana Štolby, pěkně freejazzový, občasné brknutí basy a hlavně vokální preludování Uhlíře samotného. Po výtečném albu Skrývám se, ale nikdo mě nehledá, jež jsme na těchto stránkách náležitě vychválili, se KdK rozjel (uvolnil) ještě více – jakkoli se zdálo, že to již není možné. Specialitou jsou Uhlířovy pěvecké kreace, kdy podobně jako třeba dadaisté vyluzuje různé slabiky i paslabiky, a když se to prolne se Štolbovými hady, barevnými bicími mladého Cyrila Kaplana, řezavou kytarou Reného Pařeze a bloudivou basou Jamese McGawa, výsledek je vskutku výživný. Uhlíř místo textů použil esemesky jak své, tak svých přátel a milenek, s hudbou si tento pelmel překvapivě dobře rozumí. Ovšem k něčemu jej přirovnávat, to po mně skutečně nechtějte – spíše si album pusťte.

Zlatý hřeb: Saturován pestem
Zní to: chacha

Body: