7.5.2004 | Autor: Tomáš S. Polívka

Možná jen smutek zdánlivý, neb v té děsivé bezvýchodnosti lidského bytí má pevné místo víra. Jaké vymyslet motto pro Vepřkovu cituplnou nahrávku? Snad by se to dalo vyjádřit takhle: Neveselé věci dějí se smrtelníkům a spravedlnost světskou abys pohledal, ale je jenom na tobě, zda si najdeš pevný bod ve vesmíru, zda dokážeš najít sílu a štěstí navzdory tvrdé realitě. Neboli Vepřkovými slovy: "Byť bych i o všechno drahé v životě přišel nebudu naříkat/Tvé bohatství není z tohoto světa..." (Žalm 2.3.2002)


Písničkář Karel Vepřek se texty svými i zhudebněnými básněmi Bohuslava Reynka a Pavla Kolmačky dotýká těch nejzákladnějších témat života a víry, ale naprosto bez banalit. Jak geniálně vyjádřit věčné "vztahové" téma nedorozumění? Poslechněte si třeba tohle: "Luk napjatý mezi dva životy/bezohledně střílí šípy bytí i nicoty/a vždy se přesně mýlí" (Spícími rty). Vepřek spíš vemlouvá než zpívá, hudba s proplétající se akustickou kytarou, elektrickou kytarou, akordeonem a flétnou má blízko k "janotovskému" folkovému minimalismu. Celek pak nabídne nečekanou hloubku každému, kdo nebude líný poctivě nahlédnout (či spíše "naslechnout") do Vepřkova niterného světa, tak pokorně nabídnutého cizím uším.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04