20.7.2008 | Autor: Jaroslav Riedel

Forza (50:05)
Rozkročení Josefa Klíče mezi klasickou hudbu a underground je hodně neobvyklé, pro mnoho lidí přímo bizarní. Oba světy, v nichž je Klíč doma, se objevují i v devítidílné skladbě Lacrimosa dies illa: Josef Klíč hraje na violoncello s klasickou erudicí, jak se na renomovaného hudebníka sluší. Jeho zpěv však patří spíš do té sféry, kde amatérismus nikdy nebyl na závadu, stačil silný prožitek. Klíč nemá žádné spoluhráče ani v osmiminutové skladbě Te Deum, která vznikla na počest narození jeho syna Dalimila. Osobitá, velmi privátní záležitost, která asi bude pro posluchače vážné hudby příliš bizarní a pro rockové publikum už úplně nepochopitelná.

Zlatý hřeb: těžko říct
Zní to jako: padesát minut sólového violoncella

Body: