16.11.2010 | Autor: Ivan Ivanov

Atco/Supraphon (40:26)
Emoce a vzrušení? Nebo emoce a zmítání? Ať to Jeff Beck myslel s názvem této desky jakkoliv, jednoznačně se trefil a název je naprosto výstižný. Jeho kytara zpívá lidským hlasem, artikuluje, zmítá se v emocích a melancholických náladách, velký smyčcový orchestr všech deset skladeb krásně podbarvuje, a když se zdá, že některá skladba vyznívá málo emocionálně, přijdou skutečné hlasy zpěvaček různých žánrů, jako jsou soulová Joss Stone, operní Olivia Safe nebo jazzová Imelda May, aby tu emoční dardu ještě podtrhly.
A to vzrušení nebo zmítání? Jak si jinak vysvětlit, že na desce našly místo tak různorodé věci jako muzikálový standard Over the Rainbow, Pucciniho árie Nessun Dorma z opery Turandot, Elegy for Dunkirk – hlavní melodie z filmu Pokání, koleda Corpus Christi Carol od Benjamina Brittena nebo tradicionál z 50. let I Put Spell on You od bluesmana Screamin’Jaye Hawkinse? A do toho ještě rocková pecka Hammerhead odkazující na riff rodáka a též dávného Beckova spolupracovníka Jana Hammera a původní jazz-soulová There’s No Other Me z dílny klávesisty Jasona Rebella, který Beckovi se skládáním, natáčením a sestavováním desky evidentně pomáhal nejvíc.
A pokud již se ptáte, zda takhle koncipované album vůbec drží pohromadě a zda z námluv se symfoňákem nevylezl nakonec paskvil, odpověď je dvakrát ne. Deskou se vine jednotná emocionální niť, která nejde za hranici vkusu, to si zase slovutný producent Trevor Horn uměl ohlídat. Beckova kytarová virtuozita našla náležitý prostor a celek ještě tmelí svou hrou bubeník Vinnie Colaiuta a zázračná baskytaristka Tal Winkenfeld.
Pravda je, že na Jeffa Becka, který proslul svými experimenty a neustálým hledačstvím, Emotion & Commotion je příliš usedlé a líbezně poslouchatelné album. Ale zazlívejte to někomu, kdo stále hraje jako Pán Bůh, udělal to vkusně a má za sebou skoro čtyři dekády kytarového revolucionářství. Šestašedesátiletý Jeff Beck na nějaké to sentimentální ohlížení po svých hudebních láskách z minulosti má věk a nárok a palec recenzenta i v tomto případě jde nahoru.

Zlatý hřeb: Hammerhead, There’s No Other Me.
Zní to jako: sentimentální ohlížení Jeffa Becka.

Body: