17.12.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

EMI (37:50 min.)
Dávno tomu, co se nitranské kvarteto Horkýže slíže krčilo při návštěvách Čech v rohu a na pódiu zápolilo s neschopností dostat písničky ze svých alb v ucházející formě na pódium. Vše se změnilo, chlapci jsou sebevědomá skupina, která by mohla ze svého daru dlouho rozdávat. Jako taková si mohla dovolit nahrát album, které působí coby šamanem namíchaný lektvar na blbou náladu, hromada fórků jen tak pohozených nazdařbůh a také slovník vulgarismů, které má normální člověk rád, protože zpestřují mluvu a v případě alba i znělost slovenského jazyka.
Jsou nadále punk, ovšem rádi si přitom pohrávají s metalovými motivy. Když už, tak parádně klišovitými, na desce je jich dost. Jejich síla je ale v melodii, kterou dokáží vystavět zcela odzbrojující a úchvatnou (Sršeň) a také hardcoreově agresivní (Disciplína). Jejich přednost je také v textech: v nich popouštějí uzdu své slušnosti a sázejí vedle sebe vtípky i hříchy jako motiv k pobavení. Kruh je o třiceti homosexuálech, kteří ten kruh uzavřeli, A ja sprostá je přitažlivá situace přede dveřmi a za nimi, Svobodnoje vremja je o sexuální brutalitě, Kapely o celebritách. Všechno s nadhledem, samozřejmě.
Zdá se, že Horkýže slíže nahráli svou dosud nejpovedenější desku. Pokud přijmeme skutečnost, že před rokem vydali čtyřicet nápadů na jediném albu a nyní jich předkládají osmnáct, je pravděpodobné, že novou várků hudebních fórů (o to v téhle kapele především jde) předloží za rok před Vánocemi.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/12