14.12.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Warp/Maximum Underground (43:02)
Klame tohle album tělem, což není vůbec na škodu, první písnička je totiž zasněná, do sebe zahleděná rozjímavá náladovka, ovšem hned v druhé kapela začíná přidávat, úvod může připomínat svou hypnotickou basovou figurou a jednoduchými bicími odlehčené Velvety, aby ovšem následující odkazovala na vazbící anglické party 80. let... a to aby se v tom čert vyznal, může nás napadnout, tak to ovšem není. Gravenhrust, byť čerpají skutečně hodně zeširoka, najdeme zde i inspiraci anglickými lidovkami, vždy nějakou záhadnou intuicí vycítí, jak vše propojit. A samozřejmě, že by se dala uvádět další jména, která při poslechu téhle velice vydařené desky přicházejí na mysl, nemá to však smysl. Nejde totiž o přehlídku toho, co vše hoši v pubertě naposlouchali, to ani náhodou. Již zmíněná oscilace mezi folkově znějícími kousky, které mají zvláštní snivou, krásně zamlženou atmosféru (například Hourglass), a odpíchnutějšími, jako třeba Hollow Men, vytváří napětí, jež vydrží po celých třiačtyřicet minut alba, které pro mě bylo velmi příjemným překvapením. A mimochodem, docela by mě zajímalo, zdali název alba, a jedna, instrumentální skladba, neodkazují na poslední román Williama Burroughse, a jestli jsou Hollow Men inspirováni Elliotovou básní.

Zlatý hřeb: Grand Union Canal
Zní to jako: VU se Sydem Barrettem


Body: