3.3.2004 | Autor: Jan Martinek

Redblack (47:01)
Již dávno, dávno tomu, co bylo opodstatněné dávat dohromady Endless a doom metal. Byť snad ještě nedošlo k totálnímu rozkmotření se, nové album Perfect Message přidává perutí na křídlech kapely, která se definitivně vymanila z kleští česky znějící produkce. Pravda, dovolím si předpokládat a věštit, že vrcholky hor nejsou ještě ztečeny, ale... jsou už jasně vidět.


Libor Bartusek a spol. přísahají na neotřelou modernu, na epický neo-rock, jehož představitelem budiž například Devin Townsend. Po jeho vzoru vytváří zvláštní konglomerát melodií, ploch a krajin namalovaných na sebe vrstvenými kytarami, pod kterými pulzuje obligátní "heavy" základ, zpěv je - dejme tomu - jedním z nástrojů (tím chci říct, že tolik nevyčnívá), ale samozřejmě vytyčuje a podporuje nosné linky, největší prostor dostává ve skladbě Inner Rivers. Ta zastihuje skupinu ve "fearfactoryovském" rozpoložení. Ovšem pozor! Záleží na tom, jak výše uvedenému rozumíme. Nějaká "řežba" se nekoná, naopak. Chytlavý refrén skladby upomíná na Burtona C. Bella v těch nejmelodičtějších polohách, jakých byl schopen. Příkladem budiž zatím stále poslední album této prý navrátivší se legendy. Při písni We zase na mysli (opět díky ústřední harmonii) vytanou Paradise Lost (spíš starší), což by mohlo dokazovat, že se skupina od svých počátků úplně nedistancovala.


Co se mi na tomto albu, přes nepopiratelné hudební kvality, zvukový luxus, malebnost a zjevnou snahu přiblížit se skutečně "velkým" kapelám (materiál byl zhotoven v německých studiích), ještě pořád trochu nedostává, je zřejmě větší pestrost a rozptyl. Je pozitivní, že Endless našli svoji tvář, ale možná by se jí měli poněkud méně držet. A samozřejmě jsem velmi zvědavý, jak tenhle nepochybně silný materiál obstojí naživo.

Body:

Psáno pro: &musiQ 2003/02