1.10.2007 | Autor: Daniel Matoušek

J Records (33:04)
Album Eddieho Veddera – první sólové, pokud to tak v případě soundtracku lze brát – můžeme chápat jako logické vyústění dvou věcí. Zaprvé, už od devadesátého čtvrtého roku, kdy se jeho domovští Pearl Jam spřátelili s Neilem Youngem, inklinoval k folkovějším skladbám, což se občas objevovalo v repertoáru kapely, ale často to pronikalo na svět i v podobě jeho občasných sólových skladeb. Zadruhé, film Into The Wild režíroval Vedderův dlouholetý přítel Sean Penn. Na hudbě k jeho filmům se už několikrát podílel, takže tentokrát jen dostal větší prostor.
Skladby, které napsal pro dobrodružně-cestovatelský snímek Into The Wild, lehce připomínají loňskou desku Pearl Jam. Ne hudbou, ta je dost folkově orientovaná, a instrumentací, z níž vyčuhuje obvykle jen kytara nebo ukulele plus Vedderův hlas, ale spíš charakterem písniček. Ruka autora ostatně zůstává stejná, takže ani nezní moc překvapivě, že stejně jako dnes u seattleských servíruje i tady Vedder kolekci celkem příjemných písniček, které už nic světoborného neudělají, ale vůbec ničemu nevadí a když se člověk snaží, tak si je i zapamatuje. Ve stejném stylu se nesou i dvě převzaté skladby - zajímavěji zpracovaná je Hard Sun od písničkáře Gordona Petersona.
Soundtrack Into The Wild je bezpochyby dobrá hudba k něčemu - ať už k mytí nádobí, holení, čtení, vaření nebo čemukoliv podobnému. Problém jen je, že takovéhle hudby je všude kupa.

Zlatý hřeb: No Ceiling, Hard Sun
Zní to jako: Příjemné až neutrální písničkářské album

Body: