5.10.2009 | Autor: Petr Korál

vlastní náklad (57:03)
Domažlická skupina Chodská vlna sama sebe na obalu svého nového CD (mimochodem obalu naprosto nestandardního a úžasně „vychytaného“) cejchuje slovy „Dudy trošku jinak“. Tomu je nutno rozumět tak, že soubor hraje chodské lidovky přearanžované do moderní podoby. Vyzbrojené elektrickou kytarou, baskytarou, bicími, občasnými klávesami nebo klarinetem a pochopitelně všudypřítomnými dudami se často proměňují v zemitý bigbít. Bigbít jako řemen – úderný naprosto stejně jako ten skutečný kožený, je-li cílen na to správné zlobivé pozadí...
Chodská vlna se však nebrání například ani funkovým či bluesrockovým názvukům a její členové nanejvýš sympaticky dokazují, že nejsou žádná folklórní puristé. Mají odvahu pouštět se do značně neortodoxních úprav lidových písniček a jejich produkce tak představuje v podstatě jakýsi naprosto svébytný druh world music. Vobrázky přinášejí ještě daleko odvážnější a barvitější adaptace hudebního odkazu našich předků, než jaké obsahovalo první album Chodské vlny Alou z roku 2004.

Zlatý hřeb: Handuličko, dítě moje, Dyž sem šel vokolo fary
Zní to jako: chodské písničky trošku jinak


Body: