2.8.2007 | Autor: Josef Rauvolf

EMI (42:31)
Musím přiznat, že mě hoši tímhle kouskem dost zaskočili, jednak je celé album instrumentální, budiž, hlavní šok ale přišel se stylovým obratem, který ale vlastně tak překvapivý není. Beastie Boys se totiž nechali inspirovat zvukem soulových a soul-popových nahrávek šedesátých a počátku sedmdesátých let a vytvořili na ně vlastní variace. Není ani stopy po vzrušeném, dramatickém hip hopu, po nervních základech. Slyšíme tak skladby, hodně postavené na hammondkách, na hypnotických figurách basové kytary, s občasným funkovým odsekáváním kytary. Překvapivě dobře to zní a velice příjemně se to poslouchá, a pro mě, jako pamětníka, je v tom možná i trocha nostalgie. Beastie Boys si rozhodně zaslouží pochvalu i za odvahu, s níž tohle pro ně hodně netypické album vydali.

Zlatý hřeb: 14th St. Break
Zní to jako: jako milý výlet strojem času

Body: