25.4.2011 | Autor: Roman Jireš

Sony Music (56:11)
Jestli to mělo být podle názvu alba loučení kanadské zpěvačky s kategorií poprocku pro teenagery a vstup mezi dospělé, tak se to moc nepovedlo. Už texty, které sama autorka označuje za osobní, jsou tak pubertálně naivní, že se snad ani nepokoušejte o jejich překlad. Z mladé rebelky se měla stát rozvedená šestadvacetiletá dáma, která už ví o životě své. Ale to, že je po hudební stránce její novinka vzhledem k velkému množství balad rozhodně klidnější než předchozí The Best Damn Thing, ještě neznamená, že působí vyzrálejším nebo dospělejším dojmem.
O tom, že Avril není žádná velká zpěvačka, se mohli přesvědčit už návštěvníci jejích pražských koncertů. Její punková image na prvních třech deskách byla sice úsměvná, ale rozhodně méně nudná než pokus o serióznost, který není podpořen schopností originální výpovědí.
Lavigne, jejíž celosvětový úspěch je z větší části založen na vystylovaném vzhledu a dobré práci produkčního týmu, tímhle albem rozhodně nevyrazila do nějakého útoku za novými posluchači. Spíše se zakopala na dobytých pozicích, a pokud na příští nahrávce nedokáže, že to se vstupem mezi dospělí myslí vážně, začne je pomalu vyklízet.

Zlatý hřeb: What The Hell, Wish You Were Here
Zní to jako: deníček rozervané zpěvačky, která ještě čte Bravo, ale už by chtěla diskutovat o Elle

Body: