27.7.2009 | Autor: Petr Korál

Zelený tulipán (49:35)
Někdejší úhlavní představitelé tzv. underpunku už dost dlouho hrají, tedy aspoň čistě po hudební stránce, až na výjimky celkem jednoznačný punk rock. Ale proč ne? I zbrusu nový počin ABH disponuje náležitým drajvem, energií i navýsost zdravou zpěvností. A navíc už ani náhodou nepůsobí značně kostrbatým dojmem, tak jako rané nahrávky těchto svérázných pražských rockerů. Třebaže kdo touží po skutečném instrumentálním mistrovství, nechť se této partě raději vyhne obloukem, protože nějaké artrockové či alternativně jazzové „pidlikání“ jsou asi tím posledním, čeho se od ní můžete nadít.
Spolehnout se naopak dá na to, že undergroundový rozměr nadále zůstává v „pelcovských“ textech plných syrovosti i svébytného humoru. A bude hůř prostě jsou punk „vocamcaď pocamcaď“ a žádné prvoplánové protesty a anarchovýkřiky od nich v žádném případě nečekejte. Což je na nich také sympatické.

Zlatý hřeb: Teď už jsou dospělí, Nech si ty klíny
Zní to jako: když undergroundovou poetiku zasnoubíte s punkrockovým řízem


Body: