Zloději, ve dne v noci chodějí
6.6.2003 | Autor: Jindřich Göth | sekce: publicistika
Jeden to má s těmi Radiohead vážně těžké. Nemají výraznou image, nepadají z nich moudra na potkání, občas jim rupne v kouli a uzavřou se před novináři docela. Na ulici si jich nevšimnete a dvakrát legrace s nimi také není. To vše však platí jen do té doby, než si pustíte jejich alba. Pak na všechny výše uvedené výhrady zapomenete.
Pop a pohoda
Let the music do the talking, čili nechte mluvit hudbu. Mnohokrát zmiňované úsloví platí v případě britské pětice Radiohead stoprocentně. A co že nám skrze nové (už je skoro trapné psát, že napjatě očekávané) album Hail To The Thief sdělují? Minimálně to, že jsou stále na vrcholu sil. Že moc dobře vědí, jak vystavět zvukově pestré, melodicky úchvatné a emotivně téměř vyčerpávající album. A ještě něco, že jsou tentokrát hodně v pohodě.
"Nové album bych označil dvěma slovy. Soudržné a popové. Cítíme z něj pozitivní náladu, život. Neřekl bych, že oproti předchozím deskám zní rockověji, je prostě a jednoduše živější," prohlásil Thom Yorke, jehož tvárný vokál hudbě Radiohead vždy vévodil. Na novince však doslova kraluje.
"Na předchozích nahrávkách zněl Thomův zpěv místy frustrovaně, protože Thom frustrovaný byl. Ale teď zpívá naprosto uvolněně, klidně. Když jsme ho ve studiu slyšeli zpívat, působilo to na nás velmi uklidňujícím a vyrovnaným dojmem. Necítili jsme z jeho hlasu žádnou agresi, žádná gesta typu 'jsme tady a točíme novou desku'," vysvětluje kytarista Jonny Greenwood.
Nejsme The Clash!
Titul Hail To The Thief lze přeložit jako 'Sláva zloději'. Po abstraktních titulech posledních desek, jakými byly OK Computer, Kid A a Amnesiac, působí jako rázné prohlášení, rána mezi oči. Souvisí především s pochybností kapely o správnosti zvolení George Bushe prezidentem USA.
"Název desky reflektuje všechny temné aspekty, které jsou na ní obsaženy. Měli jsme jako vždy na výběr několik kandidátů a nakonec jsme zvolili tento. Chtěli jsme jasný a provokativní titul," objasňuje bubeník Philip Selway. Spekulace o politicky laděné desce však kapela jednoznačně popírá. "Z míchání muziky a politiky vyleze jediné - absolutní sračka. Tedy pokud nejste The Clash, jim to samozřejmě fungovalo," tvrdí Yorke. Pssst, točíme...
Nahrávání nového alba probíhalo podle slov kapely nejen v pohodě, ale také odlišným způsobem, než tomu bylo v minulosti. "Vždycky jsme se sešli ve studiu a byli jsme blízko rozpadu kapely. Nevěděli jsme, co a jak chceme nahrávat, ve studiu jsme zkrátka byli jenom pro ten pocit, že jsme tam. Tentokrát jsme měli nové písničky nazkoušené, hráli jsme je i živě, takže to šlo ráz na ráz," libuje si Yorke.
Dodejme, že kompletní práce na albu započaly po skončení turné k Amnesiac a trvaly zhruba rok, přičemž samotný pobyt ve studiu čítal sedm týdnů.
Pop a pohoda
Let the music do the talking, čili nechte mluvit hudbu. Mnohokrát zmiňované úsloví platí v případě britské pětice Radiohead stoprocentně. A co že nám skrze nové (už je skoro trapné psát, že napjatě očekávané) album Hail To The Thief sdělují? Minimálně to, že jsou stále na vrcholu sil. Že moc dobře vědí, jak vystavět zvukově pestré, melodicky úchvatné a emotivně téměř vyčerpávající album. A ještě něco, že jsou tentokrát hodně v pohodě.
"Nové album bych označil dvěma slovy. Soudržné a popové. Cítíme z něj pozitivní náladu, život. Neřekl bych, že oproti předchozím deskám zní rockověji, je prostě a jednoduše živější," prohlásil Thom Yorke, jehož tvárný vokál hudbě Radiohead vždy vévodil. Na novince však doslova kraluje.
"Na předchozích nahrávkách zněl Thomův zpěv místy frustrovaně, protože Thom frustrovaný byl. Ale teď zpívá naprosto uvolněně, klidně. Když jsme ho ve studiu slyšeli zpívat, působilo to na nás velmi uklidňujícím a vyrovnaným dojmem. Necítili jsme z jeho hlasu žádnou agresi, žádná gesta typu 'jsme tady a točíme novou desku'," vysvětluje kytarista Jonny Greenwood.
Nejsme The Clash!
Titul Hail To The Thief lze přeložit jako 'Sláva zloději'. Po abstraktních titulech posledních desek, jakými byly OK Computer, Kid A a Amnesiac, působí jako rázné prohlášení, rána mezi oči. Souvisí především s pochybností kapely o správnosti zvolení George Bushe prezidentem USA.
"Název desky reflektuje všechny temné aspekty, které jsou na ní obsaženy. Měli jsme jako vždy na výběr několik kandidátů a nakonec jsme zvolili tento. Chtěli jsme jasný a provokativní titul," objasňuje bubeník Philip Selway. Spekulace o politicky laděné desce však kapela jednoznačně popírá. "Z míchání muziky a politiky vyleze jediné - absolutní sračka. Tedy pokud nejste The Clash, jim to samozřejmě fungovalo," tvrdí Yorke. Pssst, točíme...
Nahrávání nového alba probíhalo podle slov kapely nejen v pohodě, ale také odlišným způsobem, než tomu bylo v minulosti. "Vždycky jsme se sešli ve studiu a byli jsme blízko rozpadu kapely. Nevěděli jsme, co a jak chceme nahrávat, ve studiu jsme zkrátka byli jenom pro ten pocit, že jsme tam. Tentokrát jsme měli nové písničky nazkoušené, hráli jsme je i živě, takže to šlo ráz na ráz," libuje si Yorke.
Dodejme, že kompletní práce na albu započaly po skončení turné k Amnesiac a trvaly zhruba rok, přičemž samotný pobyt ve studiu čítal sedm týdnů.
časopis Rock&Pop 2003/06
Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Zlodeji-ve-dne-v-noci-chodeji~06~cerven~2003/
Komentáře
&;
