Muzikus.cz homepage
přihlášení uživatele
PŘIHLÁŠENÍ UŽIVATELE JE ZRUŠENÉ
vyhledávaní

ostatníMassive Attack: Patnáct let pod vlivem

15.5.2006 | Autor: Martin Zoul | sekce: publicistika
Trip hop, Bristol, depka. Tři slova, která by se vám v hlavě měla složit v název jedné z nejvýraznějších kapel devadesátých let v oblasti elektronické hudby – Massive Attack. Od vydání jejich debutové desky uplyne v červnu přesně patnáct let, kteréžto výročí připomíná mimo jiné i nedávno vydaná kompilace největších hitů skupiny.

Vydání kompilace toho nejlepšího z tvorby kterékoli kapely bývá výbornou příležitostí k ohlédnutí za její kariérou. V případě Massive Attack je takové ohlédnutí dvojnásob žádoucí, neboť jen málokteré skupině se povedlo podobně zásadním způsobem ovlivnit tvář elektronické hudby tak, jako právě jim. Na startovní čáru se přitom postavili poměrně pozdě, naštěstí ale jen zdánlivě – svoji revoluci odstartovali celkem nenápadně a nebýt jedné mimořádně povedené skladby, asi by jejich cesta ke statusu otců zakladatelů byla mnohem komplikovanější.

Odyssea začíná

Tou skladbou pochopitelně nebylo nic jiného, než Unfinished Sympathy, píseň vynášená v nejrůznějších anketách do nebes coby jeden z nejúchvatnějších hudebních počinů všech dob. Šlo o druhý singl z debutové desky Massive Attack s názvem Blue Lines (1991), do něhož přispěla vokály soulová zpěvačka Shara Nelson.
Ta se už předtím blýskla v prvním singlu Daydreaming a odstartovala tak dlouhou řadu spolupracovníků, jejichž služeb při nahrávání svých desek Massive Attack využili a která mimo jiné zahrnuje jména jako Mos Def, Tricky, Nicolette, Liz Fraser či Sinéad O’Connor. Do výsledné podoby debutu se rovněž významnou měrou otiskla přítomnost jamajského zpěváka Horace Andyho, jehož karamelový hlasu bývá nezasvěcenými často mylně identifikován coby ženský.
Důležitější než jména spolupracovníků skupiny je ale celková nálada Blue Lines, která tvoří základ nezaměnitelného stylu Massive Attack. Pro ten se vžil název trip hop, ačkoli sami hudebníci proti tomuto označení protestovali – oni sami se cítili být spíše hiphopovou kapelou a fakt, že místo rapperů využívají služeb soulové zpěvačky a Jamajčana, považovali za nepodstatný. Jenže novinářská nálepka se na ně přichytila poměrně rychle a na světě byl nový styl, pro který jsou typické línější hiphopové rytmy prostupující oparem syntezátorového dusna, nad nímž vyčnívá (nejčastěji) ženský vokál.

S ochranou i bez

Massive Attack v době vydání Blue Lines tvořila trojice Robert Del Naja zvaný 3D, Grant Marshall alias Daddy G a Andrew Vowles přezdívaný Mushroom. Všechny tři spojovalo v minulosti účinkování v sound systému Wild Bunch, jehož členem byl také jistý Adrian Thaws neboli Tricky. Ten je také spojovacím bodem mezi prvními dvěmi deskami Massive Attack – účinkoval na obou a pokaždé z toho byl hit. Jestliže Blue Lines měly zlatý hřeb v podobě Sharou Nelson odzpívané skladby Unfinished Sympathy, pak v případě druhé desky Protection (1994) je to dvojice písní Karmacoma a Eurochild, ve kterých exceluje právě Tricky. Album se o rok později dočkalo své remixové verze, kterou má na svědomí dubový experimentátor Mad Professor, vlastním jménem Neil Fraser. Posluchačsky není deska No Protection (1995) nijak vstřícná, jinak se ovšem jedná o pozoruhodné dílko.
V pauze mezi vydáním následující desky se Massive Attack pustili do spolupráce s Madonnou na coververzi skladby I Want You z repertoáru Marvina Gaye, čímž opět potvrdili svůj nos na vyhledávání zajímavých hudebních spojení. Nebylo to ostatně poprvé, co si takovou mimoalbovou eskapádu dovolili – už v roce 1990, tedy ještě před vydáním Blue Lines, zremixovali píseň Mustt Mustt pákistánské hvězdy world music Nusrat Fateh Ali Khana, později zase s rapperem Mos Defem přispěli skladbou I Against I na soundtrack k filmu Blade II.

Odchody a příchody

Třetí dějství ságy jménem Massive Attack mělo název Mezzanine. Stejnojmenná deska vyšla na jaře roku 1998 poté, co kapelu málem rozložily vnitřní spory o její směřování v budoucnosti. Ty nakonec vyvrcholily v odchod Mushrooma a skupina nadále pokračovala ve dvou. Pokud se Protection dá považovat za logické pokračování toho, co začalo už na Blue Lines, tak Mezzanine přináší mnohem radikálnější změnu spočívající v důrazu na temnější zvukové struktury.
Kritika i posluchači nadšeně aplaudovali a v hitparádách se postupně uchytily hned čtyři singly, přičemž nejlépe si vedla křehká balada Teardrop postavená na éterickém zpěvu Liz Fraser z kapely Cocteau Twins. Špatně nedopadl ale ani pilotní Risingson, který působí jako pravý opak Teardrop – jde o dost možná nejtemnější skladbu v historii Massive Attack, v níž je tísnivá atmosféra vyvolaná polohlasným deklamováním Daddyho G a ještě umocněna zefektovanou kytarou a dalšími strašidelnými zvuky.
Podobné prvky najdeme i na zatím posledním albovém počinu kapely s názvem 100th Window. Na jeho nahrávání se ze zakládající trojice podílel pouze 3D – Daddy G se rozhodl vybrat si krátkou pracovní pauzu a ve studiu ho nahradili Neil Davidge (zaskakoval už za Mushrooma na koncertení šňůře k Mezzanine) a Alex Swift. Snad právě tahle výměna je důvodem toho, že zmíněná deska zní poněkud mdle. I přes přítomnost hostů kalibru Sinéad O’Connor jí chybí cosi podstatného pro předchozí nahrávky Massive Attack: pnutí vzešlé ze střetu tří hudebních individualit, které dokáže být destruktivní pro mezilidské vztahy, pro vznik mimořádné hudby je ale nedocenitelné.

Nakažlivá melancholie

Uvidíme, jak si povede staronová trojice Del Naja, Davidge a Swift na očekávané novince kapely s pracovním názvem Weather Underground. Její vydání je naplánováno na příští rok, už nyní je ale na světě první ochutnávka z něj – singl Live With Me, na kterém zpívá jazzová legenda Terry Callier a který byl rovněž zařazen na kompilaci Collected, shrnující to nejlepší z patnáctileté kariéry Massive Attack. Pokud se vám nechce investovat do jednotlivých desek skupiny, je tato kompilace tou nejlepší volbou. Jenom si dejte pozor, abyste při jejím poslechu nepropadli melancholii, která je v případě Massive Attack nakažlivá!

Massive Attack a film

Vzhledem k tomu, jak náladotvornou hudbu Massive Attack dělají, není ani příliš s podivem, že se jejich skladby často objevují na soundtraccích k nejrůznějším filmům. Týká se to zejména písní z alba Mezzanine, které zazněly například ve filmech Go, Podfu(c)k, Matrix, Let Fénixe nebo Šakal. Massive Attack mají na kontě rovněž práci na kompletním soundtracku snímku Utržený ze řetězu, který vyšel na desce pod původně zamýšleným názvem Danny The Dog. V poslední době se významnou měrou podíleli na ozvučení filmu Bullet Boy a spolu se svým dlouholetým spolupracovníkem Craigem Armstrongem měli vytvořit soundtrack k u nás právě promítanému V jako vendeta – nakonec ale z tohoto plánu sešlo kvůli Armstrongově vytíženosti.

Psáno pro: časopis mGuide 2006/04

Online verze stránky: https://www.muzikus.cz/publicistika/Massive-Attack-Patnact-let-pod-vlivem~15~kveten~2006/

Komentáře

celkový počet: 1

dna  super clanek

     
 
 
&;

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.