3.8.2009 | Autor: Michal Husák | sekce: publicistika Iron Maiden vypustili do světa ojedinělý filmový dokument Flight 666, který přibližuje spektakulární pozadí jejich loňského světového turné. Chcete se prostřednictvím dvou šikovných fanoušků – filmařů, kterým se splnil životní sen, podívat nejen za kulisy, ale také společně s kapelou doslova prokřižovat svět na palubě speciálního Boeingu 757, který navíc osobně pilotuje zpěvák Bruce Dickinson?

Po více než třiceti letech na scéně jsou tihle Britové už dávno v pozici metalového majestátu a náležitě si užívají neutuchající obdiv publika po celém světě. Nikdo ovšem nemůže mít dál ke spokojeným rentiérům. Vyrovnaní padesátníci dávno vědí, jak řešit veškeré stresové stavy, a o jejich fyzické kondici by se mohly vést semináře. Kapela funguje na plné obrátky a protože si publikum stále žádá klasiku, dokonale organizovaná jednotka s maskotem Eddiem v erbu předkládá pamětníkům i nové generaci stále přibývajících fanoušků něco jako živoucí rekapitulaci svých dávných kroků.

Vše je systematicky (ano, jistě i obchodně) promyšleno, ale věci jsou dávkovány a pojímány tak, že fanoušek nemá důvod cítit se holen. Napřed vyšlo před pár lety výživné 2DVD The Early Days, mapující nejranější etapu kapely a následný vzestup. Následovalo monstrózní turné k 25. výročí slavného živáku Life After Death a stejnojmenné 2DVD s precizně vyšperkovanou obrazovou verzí památného výstupu z Los Angeles. Na druhém disku znovu vydatná dokumentace příslušného období... Nejčerstvějším krokem je vydání 2DVD Flight 666, ojedinělé dokumentární sondy, která dosud nebývalým způsobem vhlíží do života kapely i mimo pódium.

První část celosvětového putování nazvaného Somewhere Back In Time, které následně v srpnu zasáhlo i Prahu, se odehrávala v únoru a březnu 2008. Během 45 dní odehrála kapela 23 vystoupení v jedenácti státech na pěti kontinentech, průměrná délka přesunu 3.000 kilometrů. Aby bylo možné v takovém tempu manipulovat s mnoha tunami technického vybavení, osedlala si kapela speciálně upravený Boeing 757, s typickým britským humorem pojmenovaný Ed Force One. Osedlala doslova, protože frontman Bruce Dickinson v 90. letech, kdy kapelu na čas opustil, získal pilotní profi licenci. Představa, že chlapík s čerstvou padesátkou na bedrech řádí v jeho stylu na pódiu, zpívá při tom precizně jak z desky a pak ještě skoro obden pilotuje letadlo přes půl světa, je takřka mysteriózní. A takhle by se dalo o tomto turné vyprávět v mnoha ohledech.

Vše zaznamenali dva šťastlivci s kamerami z řad odvěkých fanoušků IM – Sam Dunn a Scot McFayden, kteří už na poli dokumentů o metalové hudbě odvedli kus práce. Skupina, která jindy své soukromí spíš úzkostlivě střeží, si je pustila neobvykle k tělu. A aby se kruh uzavřel – Scot se Samem si nakonec mohli lecos „navíc“ dovolit i při natáčení samotných koncertů. „Mám téměř blackmorovskou averzi ke kameře na pódiu,“ svěřuje se Dickinson. „Prožíváte v transu nějaký song, jste ponoření do jiného světa a najednou vás skoro do nosu dloubne objektiv. No nevytočilo by vás to?“

Filmaři však přesně trefili míru nejen při natáčení, ale také při skládání střípků z nekonečných hodin materiálu z pódia, zákulisí, cest a také z obrovské zásobárny záběrů natočených s fanoušky. Oddechl si tak zejména Steve Harris, který ví, jaké to je strávit měsíce ve střižně, když původně najatí lidé selžou. „Bylo to nad živákem Rock In Rio. Tehdy jsem to chtěl jen za pár dní zkouknout, ale když jsem zděšený viděl první ukázky, hned jsem tušil, že z toho bude nekonečné martyrium. Tentokrát jsem spoustu pasáží viděl až v hotovém filmu a pořád se nestačím divit, co za neuvěřitelné záběry kluci na našich cestách posbírali.“

Příběh tím samozřejmě nekončí. Na podzim by měli Iron Maiden natáčet nové řadové album, jehož vydání se zvažuje na začátek roku 2010.

Psáno pro: časopis mGuide 2009/07